Také vás neminula „übersnaha“ o naprostou korektnost? Mám na mysli genderovou vyváženost za hranicí rozumného? Nedávno jsem poslouchal pořad, ve kterém moderátorka představila svůj ženský protějšek jako „hostku“.
Etiketa při vyjadřování a v mluveném projevu patří mezi „zlaté“ znalosti. Umět používat slova (rétorika) a slovní spojení ve vhodném kontextu a navíc dbát, jak váš mluvený projev působí, patří mezi dosti obtížné disciplíny.
Mluvený projev se ve školních osnovách základních, středních i vysokých škol objevuje jen zřídka. Nejčastěji ve formě memorování básní, později referátu, případně ústního zkoušení. Ani v jednom případě však nejde zcela jen o schopnost nalézt prostředky pro vyjádření myšlenky.
Často je hodnocen obsah, forma však klopýtá kdesi vzadu. Namísto rétorického tréninku přejímá však velká část lidí dosti jednoduchý jazyk večerních zpráv, případně vyjadřování postav v nekonečných seriálech. Důsledkem je, že většina lidí má strach z mluvení před cizími i známými.
Je „hostka“ správně či nikoli?
Když něco nevím, tak se zeptám. Nebo se podívám. A to raději před tím, než začnu cokoli slepě, v tomto případě „hluše“ opakovat. Ústav pro jazyk český se k této problematice vyjadřuje následovně (cituji):
Přechýlenou podobu podstatného jména „host“, tedy „hostka“ slovníky současné češtiny neuvádějí. Podstatné jméno host řadí mluvnice k tzv. vespolným podstatným jménům – ta označují osoby obou pohlaví bez rozdílu.
Slovem host, které je mužského rodu, běžně označujeme jak muže, tak i ženy. Větou „To jsou k nám hosti!“ můžeme bez obav přivítat i příchozí ženy.
Výraz „hostka“ není správný
Jeho použití může vést k zesměšnění sebe samých. Dopadlo by to podobně, kdybyste se o totéž, leč o vytvoření maskulina od podstatných jmen ženských, snažili ve větách:
„Profesor Wichterle byl výraznou osobností.“ (ta osobnost)
„Karel je ve svém oboru znamenitou kapacitou.“ (ta kapacita)
„Přivítejme vzácnou návštěvu, režiséra Jiřího Stracha.“ (ta návštěva)
„Bůh je zobrazován jako bytost mužského pohlaví.“ (ta bytost)
Před tím, že začnete používat ve svém slovníku některé výrazy, případně před tím, než se budete snažit působit „überkorektně“, ujistěte se, zda jste si vzor vašeho mluveného projevu vybrali správně.
Autor: Daniel Šmíd
(Lektor etikety, korektního chování a poradce v otázkách vkusu, zde další blogy jsou zde)
