Pro mnoho žen nejsou Vánoce svátky klidu a pohody. Domov je nejnebezpečnějším místem pro ženy, uvádí globální zpráva o femicidách.
Až 60 procent z 85 000 žen zabitých v roce 2023 zemřelo rukou partnera nebo člena rodiny, informují nové údaje OSN.
Podle dalších dat je až 140 žen a dívek zavražděno svými partnery nebo rodinnými příslušníky každý den. Jedna žena je celosvětově zavražděna každých 10 minut.
„Údaje nám říkají, že právě v soukromé a domácí sféře života žen, kde by měly být nejvíce v bezpečí, je tolik z nich vystaveno smrtelnému násilí. Čísla uvedená v této zprávě považujeme za špičku ledovce,“ říká Nyaradzayi Gumbonzvanda, zástupkyně výkonné ředitelky UN Women.
Nejvíce žen zemřelo rukou intimního partnera nebo rodinného příslušníka v loňském roce v Africe, a to až 21 700 obětí, následovala Asie a poté Ameriky. V Evropě tento počet dosahuje 2 300 obětí.
Proč to nazýváme femicida?
Dřív se tomu chybně říkalo zločin z vášně. Femicida je však vražda ženy z důvodu, že je žena. Jedná se o genderově podmíněné násilí, kterému často předchází domácí a partnerské násilí.
Zločin z vášně je totiž zločin spáchaný v náhlém „zápalu vášně“. Často je reakcí na bezprostřední a šokující událost a podle amerického trestního práva se za tento trestný čin udělují i nižší tresty. Naproti tomu femicida může být důsledkem opakovaného domácího násilí.
Jak uvádí feministická organizace proFem: „Pokud by se tedy podařilo snížit případy partnerského násilí, snížil by se významně i počet vražd žen.“
Violence against women takes multiple forms, incl.:
🫸🏽 Intimate partner violence
🫸🏽 Sexual violence
🫸🏽 Psychological violence
🫸🏽 Female genital mutilation
🫸🏽 Forced & early marriage
🫸🏽 Femicide
🫸🏽 Trafficking#EndViolence against women & girls!#NoExcuse #16Days pic.twitter.com/0ZKHczz4BB— World Health Organization (WHO) (@WHO) November 25, 2024
Jednou z překážek, které brání tomu, aby k femicidám nedocházelo, je skutečnost, že mnoho zemí, včetně zemí EU, tyto vraždy nerozlišuje. Podle údajů z roku 2022 zemřelo v Itálii rukou svého partnera 120 žen. Za lídrem žebříčku následují Francie (118), Německo (113) a Španělsko (83). Mnoho dat však chybí.
260 žen v Česku
Česká republika je na tom z právního hlediska podobně. Policie ani zákon nerozlišují mezi vraždou ženy a femicidou. Tudíž chybí údaje potřebné k prevenci těchto trestných činů. Jedinými zdroji bývají zprávy z médií a údaje neziskových organizací.
Tiché svědkyně je projekt feministické organizace Rosa – Centrum pro ženy, který se zabývá právě vraždami žen podmíněnými genderovým násilím. Tiché svědkyně jsou ztvárněny do podoby červených postav bez tváře, které již nemohou poskytnout své svědectví.
Z údajů, které organizace shromáždila, vyplývá, že v České republice bylo za dvacet let zavražděno rukou svého intimního partnera 260 žen. Tyto ženy se staly oběťmi stále brutálnějších vražd, které spáchali jejich intimní partneři, no také synové nebo otcové.
„Připomínáme nejen ty ženy, které v důsledku domácího násilí byly zavražděny, ale i další ženy, které pod tlakem roky trvajícího domácího násilí se rozhodly jako východisko z týrání zvolit sebevraždu. Neocitnou se v žádné statistice, jejich smrt je ale rovněž v přímé souvislosti s domácím násilím,“ říká ředitelka organizace Rosa.
Stát data o femicidách nesleduje
Český právní systém v této oblasti zaostává za potřebami žen. Ve svých statistikách nezaznamenává, zda k vraždě došlo rukou partnera nebo blízké osoby, ani jestli činu předcházelo domácí násilí.
„Stát obecně data o femicidách v podstatě nesleduje, eviduje si v rámci policejních statistik informace o vraždách, ale femicidy tam nejsou nijak označované ani pojmenované a není záruka, že z toho, co se eviduje, někdy nevypadnou. Totéž však platí pro celou oblast násilí na ženách,” říká vedoucí právních služeb proFem Petra Presserová.
Stejně tak však právní systém zaostával v oblasti trestného činu znásilnění. Správným směrem se posunul až letos, kdy vláda schválila zpřísnění tohoto zákona. Za znásilnění se nyní považuje i nedobrovolný pohlavní styk, nejen ten násilím vynucený.
Jak je to s femicidami na Slovensku, si můžete přečíst na slovenské verzi webu zenyvmeste.sk.
Autorka: Chantal Cocherová
