Jasmína a Pavel Houdkovi dělají pro společnost něco opravdu potřebného. Vyučují moderní sebeobranu. Ne takovou, při které se boxuje v mechu a pak se zápasí se soupeřem stejné váhové kategorie.
Moderní sebeobrana vychází z dat a z konkrétních situací, které zažijete na ulici, v MHD, v taxíku, u lékaře, ve škole, v práci nebo třeba doma. Kromě praktických kurzů, které dělají online i naživo, vydali v češtině i slovenštině knihu Moderní sebeobrana a říkají jí zbraň. Jejich cílem je dostat se do škol a nabídnout knihu jako fantastickou pomůcku.
Jasmíno, kniha Moderní sebeobrana už je v Česku i na Slovensku, postupně se dostává mezi lidi a je na ni fantastický ohlas. Na začátku setkání s publikem v bratislavské Teplárně, kde jste knihu křtili, jste položila řadu otázek. Ptala jste se, kdo zažil obtěžování, kdo zažil hloupé poznámky, na koho pokřikovali sprostými vtipy….. Téměř každá ruka v místnosti se zvedla. Ve druhém kole jste se ptali, kdo zažil traumatizující věci, jako je sexualizované násilí nebo znásilnění. I tehdy se zvedlo poměrně dost rukou. Svědčilo to o tom, jak velkým problémem je tento typ násilí v naší společnosti. Povězte nám, prosím, jak projekt Moderní sebeobrana vznikl a co pomáhá řešit.
„Moderní sebeobrana je československý projekt. Naším posláním je svět bez násilí. Chceme dát lidem nástroje, jak zastavit násilí dříve, než vypukne – a jak se mu bránit, pokud vypukne. Díky těmto nástrojům můžete ve školním prostředí odhalit agresivního spolužáka dříve, než začne šikanovat ostatní děti. V práci odhalíte manipulátora dříve, než způsobí odchod schopných lidí. Ze vztahu odejdete tam, kde rozpoznáte toxické chování. Na ulici nebo ve veřejné dopravě rozpoznáte agresora a odejdete.
S naší metodou se násilí jednoduše vyhnete. Chceme, aby se zapojil každý. Proto učíme, jak se zastat druhých a přitom neohrožovat sebe. Vidíte, že někdo ubližuje někomu jinému? Naučíme vás, co dělat, abyste byli jako ostatní a neignorovali to.
Naše kurzy a aktivity se zaměřují také na pachatele násilí. Chceme jim ukázat, kde jsou naše hranice, že netolerujeme sexismus, šikanu, obtěžování ani jiné formy násilí. Vzděláváme, boříme mýty a zvyšujeme sebevědomí lidí. Zaměřujeme se na výzkum a zpracování dat, vyzýváme k systémovým změnám. Chceme, aby další generace vyrůstala bez zbytečného násilí.“
Když mluvíte o tom, jak se bránit násilí, silně gestikulujete a zdá se, že celým svým projevem ukazujete, jak stanovit hranice, jak říci NE, jak se chránit. Jen pár hodin s vámi mi ukázalo, jak být silnější. Proč si myslíte, že je důležité se v této věci vyjadřovat a demonstrovat? Co je první věc, kterou se s Pavlem snažíte v kurzech naučit?“
„Děkuji vám. Zpětná vazba je pro mě velmi důležitá a je to přesně to, co na své práci miluji. Na začátku kurzu jsou dívky tiché, schoulené do sebe a bojí se promluvit. Na konci kurzu už stojí vzpřímeně a jejich hlasité NE! je slyšet až do druhého patra. Obdivuji každou ženu a dívku, která si vezme zpět svou moc a dokáže si udělat pořádek ve svém životě. Ať už jde o to, že dá košem manipulativnímu partnerovi, nebo se ozve proti slizkému kolegovi v práci.“
Sebeobrana je o sebevědomí
Moderní sebeobrana je také o sebevědomí. Učí ženy (ale i muže), jak se za sebe postavit, jak se ubránit manipulaci, jak se zachovat v situaci, kdy je ubližováno někomu jinému. Po přečtení vaší knihy mám pocit, že se mé myšlení úplně změnilo. V podstatě jasné a jednoduché rady nás mohou velmi dobře ochránit.
„Sebeobrana musí být jednoduchá. Všechno, co se učíme, se učí i moje máma. Tedy dáma v důchodovém věku. Představuje většinu, takže na jejím příkladu vidím, jestli to opravdu funguje, nebo jsou to „kecy“. Sebeobrana je dobrá pro všechny, nejen pro mladé, atraktivní dívky. Každý z nás se někdy dostal do situace, kdy potřeboval ochránit nebo posílit. A právě k tomu jsou nástroje moderní sebeobrany dobré.“
Řekli jste jednu velmi zajímavou věc. Když někdo překročí mé hranice a udělá něco, co je mi nepříjemné, například poznámku, dotek nebo sprostý vtip, a já se proti tomu jasně ohradím, existuje jediná správná reakce „útočníka“. Jak tedy rozlišit mezi normálním člověkem, který neposoudil svou míru, a „prasákem“?
„Někdo vám šlápne na nohu a vy se ozvete: „Au, pozor, šlápl jsi mi na nohu!“ A pak se pravděpodobně ozve: „Promiň, nechtěl jsem.“ No a s obtěžováním je to úplně stejné. Pokud se vás někdo dotkne nebo pronese hloupou poznámku a vy řeknete, že se vám to nelíbí, existuje jen jedna přijatelná reakce. A tou je omluva. Pokud zazní cokoli jiného, odhalili jste buď hulváta, nebo agresora. Pamatujte si to!“
Co byste řekli na poznámky typu: „No, za chvíli nebudeš moct ženě otevřít dveře, aby tě nežalovala!“, „Ale vždyť sis o to říkala, podívej se na tu sukni, co máš na sobě!“, „No, nějak jsi přibrala, opravdu ten dort taky sníš?“ … mnoho lidí si neuvědomuje, že jde o formy násilí a manipulace, je to tak?
„Shazování, zesměšňování a nadávky pocházejí od těch, kteří nemají dobré úmysly. O to více se braňte a buďte ještě razantnější. V minulosti nás posměšky ochromovaly. Dnes nás musí vybičovat k ještě větší obraně! Ha, tyrani a hulváti, slyšíte to? Zvoní vám umíráček.“
Kdybychom mužům radili jak by se měli chovat v toxickém prostředí, kde všichni kolem nich vykřikují rasistické, xenofobní a sexistické poznámky a kde bodře ostouzejí své kolegyně? Když se chlap nezapojí, je obviněn z toho, že rozbíjí jejich „bratrství“. Pavle, jsi výrazně mužský typ, který má ale ve věcech jasno. Kdybys byl v té společnosti, co bys dělal?“
„Žiji v takové společnosti (obecně řečeno), takže to není teoretická otázka. Nedělat to nestačí. Když má kolega v práci na poradě hloupé řeči se sexistickým podtextem vůči kolegyni, tak zvyšte hlas a zastavte to. Pokud raději zíráte do země a děláte, že jste to neslyšeli, dáváte hulvátovi najevo, že je to vlastně v pořádku. Že může. Když na ulici uvidíte podivnou interakci mezi mužem a ženou a z řeči těla ženy je jasné, že není v pohodě, běžte k ní a zeptejte se jí, jestli je všechno v pořádku.
Možná jde jen o neshody mezi partnery – v tom případě vám to řekne. Nebo to tak není a je to úchyl, který ji obtěžuje, a ona je ochromená strachem; pak vám neodpoví vůbec, nebo vám dá najevo, že potřebuje pomoc – tak ji odveďte pryč. Ano, chce to trochu odvahy a je pravděpodobné, že ve většině případů bude situace v pořádku. Může se ale také stát, že budete jediní, kdo si toho všimne a pomůže. A nebudeme číst další příběh na twitteru nebo v novinách o tom, jak byla žena obtěžována za bílého dne a nikdo jí nepomohl.“
Pavle, máte kriminologické vzdělání a jste si dobře vědom lidí, kteří se dopouštějí sexuálního násilí. Jak tedy postupovat, když zjistíme, že si nás někdo vyhlédl, díval se na nás, třeba v tramvaji, a my se kvůli tomu cítíme špatně?
„Nepřemýšlejte, zda je tento pocit oprávněný, zda je správný. Je. Udělejte něco. Podívejte se na agresora a řekněte: „Ani to nezkoušej!“ A pak odejděte. Když jste v situaci, kdy nemůžete odejít, můžete se na něj otočit a říct: „Vidím, že se na mě díváš, nepotřebuješ něco?“. Většina lidí, když někoho takového uvidí, začne se dívat do země nebo z okna a doufat, že to zmizí. Ale agresor nezmizí. Naopak. Když vidí, že se ho bojíte už při pohledu na vás, zjistí, že se může zaseknout, a vy ani pak nic neuděláte. Agresor potřebuje oběť, která se ho bojí. Nechce scény a boj.“
Sebeobrana je i pro děti
„Se svými kurzy“ a knihami moderní sebeobrany se chcete dostat do škol, chcete vzdělávat žáky prvních a druhých tříd základních škol a středních škol. Kdy je vhodný čas začít s dětmi o těchto tématech mluvit?“
„Čím dříve, tím lépe. Než se malé dítě naučí hlídat si své hranice, už to zažije. Děláme kurzy pro děti již od 7 let. Máme tři programy: pro děti na prvním stupni základní školy, pro děti na druhém stupni základní školy a pro dospívající. Ke každé skupině přistupujeme jinak a otevíráme jiná témata.“
Vaše kurzy jsou online, můžeme se přihlásit i osobně. Je o moderní sebeobranu velký zájem? Hlásí se k vám i muži?
Nestíháme pokrýt poptávku. Lidé, firmy i neziskové organizace mají o naše kurzy velký zájem, což je jasný signál, že boj proti násilí je sexy! Dvakrát ročně musíme pořádat kurz pro nové trenéry a trenérky a nábor stále probíhá. Líbíme se vám a chcete být v našem týmu? Napište nám! A pozor, naše inzeráty vždy obsahují informace o „syndromu podvodníka“ (imposter syndrom), to proto, že víme, že ženy si nevěří a čekají, až budou zkušenější, až budou vzdělanější, až budou….NIE! U nás to tak nefunguje. Vyhovuje vám to, napište nám a přijďte! Potřebujeme, aby v každém malém městě, které má více než 10 000 obyvatel, byl lektor nebo lektorka. Bez vás to nezvládneme.“
A na závěr, kdybyste mohl dát tři dobré rady zejména ženám a dívkám, aby věděly, jak předcházet násilí a jak se před ním chránit. Jaké by to byly?
„Není to vaše vina.
Není to vaše vina.
Není to vaše vina.“
Autor: Lucia Čarná