Stát přehlíží osudy obětí různých forem násilí. Nejprve to byli výroky policejního prezidenta Martina Vondráška, že si ženy nahlášena znásilnění vymýšlí, pokračovalo to podmínkou pro otčíma, který léta znásilňoval svou nevlastní dceru, a vyústilo v neratifikaci Istanbulské úmluvy.
Istanbulská úmluva měla pomoci přeživším násilí
Senát ve středu večer neschválil ratifikaci Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. Pro hlasovalo pouze 34 ze 71 přítomných senátorů a senátorek, takže k přijetí bylo zapotřebí ještě nejméně dvou hlasů.
„Politici a političky, kteří hlasovali proti úmluvě, naplno ukázali, že přehlíží osudy obětí, kterým se kvůli nedostatkům v našem systému pomoci nedostává včasné a adekvátní podpory. Dali najevo, že stát se v oblasti genderově podmíněného násilí zlepšovat nehodlá,“ vyjádřila se v prohlášení ke situaci Hana Stelzerová, ředitelka České ženské lobby.
Ta je zároveň mluvčí organizací, které se sdružily pod jednotným názvem Hlas proti násilí a zasazují se o ochranu lidských práv a odstranění násilí.
Podobný názor má i Irena Hůlová z Amnesty International, která si myslí, že někteří senátoři a senátorky si jsou dobře vědomi negativního poselství, které vysílají vůči obětem násilí.
,,Odpůrci úmluvy se sice dušují, že tomu tak není, ale reálně pro pomoc obětem domácího a sexuálního násilí v tomto volebním období nic neudělali. Říkají, že úmluvu nepotřebujeme, ale konkrétní systémové řešení (např. dostatek specializovaných center pomoci) také nepřijímají.“ dodala pro Ženy ve městě.
O 2 hlasy neprošla senátem Istanbulská úmluva.
Moc nechápu, jak někdo může být proti prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí.
Každopádně jsem rád, že všichni senátoři za @STANcz, vyjma Michaela @MichaelCanov, hlasovali pro ratifikaci. pic.twitter.com/aM2xb9qeld
— Martin Exner – poslanec (@Exner_STAN) January 25, 2024
Pro ratifikaci Istanbulské úmluvy hlasovalo až 100 procent účastníků ze stran SEN 21 a Piráti. Druhé nejvyšší procento, 92 procent, patří straně Starostové a nezávislí. U stran ANO a SOCDEM se pro vyslovilo 40 procent přítomných, u ODS a TOP 09 to bylo 33 procent a nakonec 20 procent u KDU-ČSL + nezávislých. Hlasování konkrétních osob je veřejně dostupné.
Istanbulská úmluva se zasazuje o prevenci násilí
Česko úmluvu podepsalo v roce 2016, ale dosud ji neratifikovalo. Připojuje se tak k celkem deseti zemím EU, které tak neučinily. Jedná se o Slovensko, Bulharsko, Chorvatsko, Řecko, Maďarsko, Irsko, Lotyšsko, Litvu, Lucembursko a Lotyšsko.
Istanbulská úmluva odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Upozorňuje také na skutečnost, že ženy a děti jsou mnohem častěji napadány a týrány. Podle dokumentu by se státy měly zavázat k vyčlenění finančních prostředků na odstranění tohoto násilí, na budování azylových domů, na školení příslušných osob, jako jsou zdravotníci nebo policisté, a také na práci s chlapci a muži či násilníky.
Podle odpůrců je dokument nadbytečný, obsahuje genderovou ideologii a staví ženy proti mužům.
Mezinárodní ostuda
Každá třetí žena v EU zažila fyzické nebo sexuální násilí. Skutečnost, že Istanbulská úmluva je klíčovým dokumentem pro pomoc přeživším, je zřejmá.
Na otázku, v čem jako občanská společnost selháváme, Irena Hůlová odpovídá: ,,Obávám se, že lidí, kteří se aktivně zasazovali o ratifikaci úmluvy bylo málo. Lidé by se měli daleko více ozývat senátorům a senátorkám, pokud chtějí, aby aktivně bojovali proti sexuálnímu a domácímu násilí.“.
Rozhodnutí českého Senátu se setkalo se silnou vlnou kritiky. Mnozí jej označili za mezinárodní ostudu. Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) dodal: „Fakt mě to štve a mrzí, protože dáváme ženám a dívkám velmi špatný signál, že nepovažujeme za potřebné chránit oběti domácího násilí.“
Česko úmlouvu podepsalo v roce 2016. Vláda ratifikaci projednala až v roce 2023 s kladným stanoviskem. Pokud Sněmovna i Senát vysloví s ratifikací souhlas, prezident ji ratifikuje. V případě, že ratifikace nebude schválena, bude smlouva pro ČR závazná jen částečně.
Autorka: Chantal Cocherová
