Začátkem 20. století ženy neměly volební právo. Zatímco na rozhodování, moci a veřejném životě se účastnili muži, ženy byly doma a staraly se o rodinu.
V rodině Tomáše Garrigua Masaryka tomu bylo jinak. Vztah mezi ním a manželkou Charlottou byl založen na rovnosti a spolupráci. O domácnost a děti se staraly společně. Jeho názory na ženy daleko předčily dobu, ve které žil.
Feminista T.G.Masaryk si našiel Charlie
Charlotta Garrigue se narodila v New Yorku v roce 1850 as budoucím manželem se poznala během studia hudby na konzervatoři v německém Lipsku. T. G. Masaryk toto setkání označil za osudové, protože rozhodlo o jeho dalším životě a duchovním vývoji.
Přestože se znali krátce, dopisem jí navrhl společný život. Na čas se „Charlie“, jak ji T. G. Masaryk jmenoval, vrátila do Ameriky. Během psaní habilitační práce dostal od jejího otce telegram, že vypadla z vozu a vážně se zranila. Cestoval za ní 17 dní lodí, která se během následující plavby potopila.
Po svatbě se rozhodli pro život tehdy ještě Rakousko-Uhersku. Přijal také příjmení manželky – Garrigue.
„Zevnějškem byla krásná. Měla výbornou hlavu, lepší než já. Charakteristické je, že milovala matematiku. Toužila celý život po přesném poznání, ale tím netrpěl její cit,“ řekl o manželce T. G. Masaryk. „Dělali jsme všechno spolu, i Platóna jsme spolu přečetli. Celé naše manželství bylo spoluprací.”
Zasazovala se za svobodu a demokracii. Mnoha názory ho inspirovala a měla tak vliv na vývoj dějin Československa.
Otcové utíkají od rodiny
V roce 1907 v přednášce Postavení ženy v rodině a ve veřejném životě Masaryk říkal, že když je řeč o rodině, většinou se mluví o matkách, ale málo o otcích, ačkoli právě otcové v rodinách chybí. Kritizoval muže, že hodně mluví o rodinném životě, ale málo se ho účastní.
„Je vlastně pravidlem, že muž z rodiny utíká. Sotva se najedl, musí do společnosti kamarády, říká, že si musí odpočinout, že potřebuje vyražení, osvěžení, a přece bude stále mluvit o rodinném životě. Sotva přišel domů, jde zase do nerodinného života, řekněme to přímo – do hospody,“ říkal feminista T.G.Masaryk a zdůrazňoval, že otcovství je stejně důležité jako mateřství.
„Říká se vždy, že žena je od přírody ustanovena k tomu, aby byla matkou a mateřství se prohlašuje za svaté. Já neříkám, že není, ale pak i otcovství je svaté a nevím, proč by žena byla od přírody více ustanovena být matkou než muž otcem,“ psal Masaryk.
„Oběm přísluší stejný podíl na rodině. Muž však proto, že je svalově silnější, vymyká se tomu a hledá pak velmi vznešené důvody pro to, aby zrovna v rodině nebyl tím, čím být má.”
Feminista T.G.Masaryk si udržování žen mimo veřejný život v domácnosti vysvětloval obavou mužů, že by se jim ženy vyrovnaly, že by vynikly a že by se k nim pak musely chovat s respektem jako k sobě rovným.
Postoje rodičů převzala i jejich dcera Alice. Byla první předsedkyní Československého červeného kříže a první ženou, která v Československu získala doktorát z historie. Působila v ženském spolku Slávia. Věnovala se sociální práci, humanitární pomoci a boji proti alkoholismu. Měla pokrokový postoj k výchově dětí, například, že chlapci se mají stejnou měrou zapojovat do domácích prací.
Ženy mohly poprvé volit
Po vzniku Československé republiky (28.10.1918) ženy v prvních parlamentních volbách v roce 1920 uplatnily volební právo. Zároveň do poslanecké sněmovny zvolili prvních 12 žen z 281 zvolených poslanců a tři senátorky. V té době to byl ve srovnání s ostatními zeměmi pokrokový volební zákon.
Ženy se postupně dostávaly do funkcí a povolání, které do té doby patřily pouze mužům. S rovnoprávností to zdaleka nebylo růžové, ale volební právo bylo prvním krokem k tomu, aby si ženy vybraly, kdo je bude reprezentovat a měly tak dopad na tvorbu zákonů. Paradoxně jim k větší rovnoprávnosti pomohla i první světová válka, díky které ženy nastoupily na pracovní místa po mužích bojujících ve válce.
Feminista T.G.Masaryk (prezidentem byl v době od listopadu 1918 do prosince 1935 – poz.red.) vnímal rozdíl mezi muži a ženami v síle svalů, nikoli v rozumových schopnostech. „Co se týká veřejného života, myslím, že je žena oprávněna zúčastnit se všeho veřejného života, hospodářství, politiky a vůbec všeho,“ řekl Masaryk.
Zasazoval se za to, aby ženy šli do politiky a tvrdil, že tam dosud nebyly z důvodu, že politika je dědictvím starého vojenství, něčeho agresivního, ze kterého byly ženy vyloučeny a stejný osud měly iv politice. „Ale kde politika má být vědou, řízením společenského života, kde je mravní, tam se i ženy začínají účastnit politiky,“ říkal v přednášce o ženách.
Feminista T.G.Masaryk: Ženy se musí snažit více než muži
Masaryk upozornil na rozdíl mezi ženami a muži, který je patrný i dnes. Ženy se v politice musí snažit více než muži, protože jsou pod kritickým drobnohledem. „Co se muži odpustí, neodpustí se ženě,“ napsal Masaryk a dodal, že ženy musí investovat množství energie, aby se měly neustále na pozoru.
Ještě dříve, v roce 1904, tedy také v době Rakousko-Uherska, napsal Masaryk přednášku s názvem Moderní názor na ženu. I po 120 letech jej můžeme považovat za moderní. Proč?
Kritizoval „starý názor“, podle kterého je žena k tomu, aby zajistila muži pohodlí a vychovala mu děti. Nositeli tohoto názoru byly podle něj náboženství, ale také politika, věda, medicína či umění.
„Muž a žena jsou si rovni. Jsou mezi nimi rozdíly, ale ne takové, že by se mohlo mluvit o přirozené nerovnosti. Rozdíl mezi nimi je fyziologický,“ napsal feminista T.G.Masaryk v přednášce Moderní názor na ženu. Ženy a muži jsou si rovni rozumově, duchovně i mravně. Tvrdil také, že žena není fyzicky slabší, ale její síla je jiná, než mužova.
Feminista T.G.Masaryk tvrdil, že nerovnost mezi muži a ženami není přirozená, ale historická a považoval ji za chybu. Moderní lidé podle něj potlačují nerovnost. Naopak zastánci nerovnosti argumentují chybným výkladem psychologie a sociologie a pomáhají si různými pověrami.
Na první místo dával Masaryk pověru, že žena má být v domácnosti a správná hospodyně má péct chléb, příst, tkát a šít, přestože si výrobky a služby umíme pořídit v obchodě a ženy by mohly vykonávat hodnotnější práci. Tím, že jsou ženy zavřené v domácnostech, zužují se jejich možnosti pro veřejné působení.
Jak si vysvětluje, že ženy zavíráme doma? Pověrou, že jsou příliš slabé, aby odolaly konkurenci tam venku. Naopak, muži jsou dostatečně zdatní obracet se v nepřátelském konkurenčním prostředí natolik, aby ženu uživili a ona už přece nemusí být tomuto tvrdému prostředí vystavena. Zastával názor, že tvrdé prostředí bychom měli zlepšit, a ne z něj ženy vyloučit.
„Ta nemožná výchova k domácnosti, jaké se našim patricijským dcerkám nyní dostává – trochu němčiny, francouzštiny, brnkaní na klavír, šití a shromažďování výbavy – jak je to nepraktické, hloupé, ponižující!,“ rozčiloval se Masaryk.
Ženy by podle něj měly mít možnost si vybrat, čím se chtějí živit a čemu se chtějí věnovat, aniž by to bylo opředeno různými pověrami.
Za pověru považoval i ideál lásky. „Dekadentními frázemi o ženě spasitelce, o její záhadnosti a tajuplnosti, o ochránkyni manželského krbu a podobně, zastírá se honba po penězích a pohodlí, po kuchařce a milence, po ošetřovatelce a hospodyně v jedné osobě,“ psal Masaryk v přednášce.
Ženské otázky nejsou
Vymezoval se vůči tomu, že by existovala nějaká „ženská otázka“, kterou je třeba řešit. Podle něj je pouze otázka společnosti.
„Muž a žena od samého počátku kulturního vývoje byli spolu a uměli všechno dělat společně, byla vždy vzájemnost – každá vnitřní změna ženy je změnou muže a naopak. Je nesprávné muže a ženy proti sobě stavět. Společnost, národ, jsou miliony mužů a žen, miliony individuí vzájemně spjatých v celek a proto musí být veškerá starost mužů a žen, aby tento celek byl organický.”
Připomínal, že moderních žen a mužů je málo, proto by se měli spojovat, aby uměli lépe prosazovat obrození společnosti. V obrodném procesu podle něj musíme počítat is chybami, ale chyby přece dělají i muži a také vyznavači „starého názoru“.
Autorka: Adriana Fischer