Pro diváky byla vždy velkým lákadlem, ať už hrála v Národním divadle nebo v Divadle na Vinohradech, na představení se chodilo často kvůli ní. Během své bohaté kariéry ztvárnila na divadelních prknech, ve filmu i v televizi desítky rozmanitých postav.
Zemřela Jana Hlaváčová
Jana Hlaváčová, která v posledních letech bojovala s Parkinsonovou chorobou, zemřela ve věku 85 let. O úmrtí pražské rodačky informoval mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk.
„Jana Hlaváčová byla v Národním divadle první herečkou a rozhodující osobností inscenací několika generací vynikajících tvůrců. Je nezapomenutelnou součástí dějin českého divadla i statečným člověkem naší společnosti,“ říká podle českých médií ředitel Národního divadla Jan Burian.
Jana Hlaváčová patřila k nejvýznamnějším českým herečkám poválečné éry, která zvládala komedie i dramata a díky svému kultivovanému hlasu se prosadila i v dabingu a rozhlase. Velký talent předávala i studentům, když učila na DAMU.
„Člověk i herečka zraje vším, co potkává. Zraje překážkami stejně jako radostmi, bolestmi, prací a vším tím dohromady,“ říkala podle ČTK.
Hlaváčová hrála legendární sestřičku Toničku
Ztvárnila desítky rolí v Národním divadle nebo v Divadle na Vinohradech a pamatovat si ji budeme z mnoha seriálů, například z filmové série režiséra Dušana Kleina „o básnících“, kde zahrála legendární sestřičku Toničku.
Jak připomíná idens.cz před kamerou se Hlaváčová naposledy objevila v roce 2011 v psychologickém dramatu Petera Kryštúfka Viditelný svět. V roce 2012 získala Cenu Františka Filipovského za nejlepší ženský výkon v dabingu, o tři roky později obdržela stejnou cenu za celoživotní herecké mistrovství v dabingu.
Jana Hlaváčová se narodila 26. března 1938 v Praze a to v rodině, kde byly herectví a vášeň k divadlu dědičné. Její otec byl nadšený ochotník, herečkou se stala i její mladší sestra Dana, kterou proslavila role nevlastní sestry Popelky v podání Libuši Šafránkové.
Jana Hlaváčová navštěvovala divadelní kroužek od základní školy a jako gymnazistka stážovala v pražských divadlech.
Po absolvování vysoké školy nastoupila do Divadla J. K. Týla v Plzni, kde se seznámila se svým prvním manželem – hereckým kolegou Jiřím Michným, který však předčasně zemřel ve věku 34 let. Z prvního manželství má dceru Terezu. V roce 1965 se stala členkou Národního divadla, na jehož deskách působila následující čtvrtstoletí.
Po první postavě, kterou byla Maggie v Millerově hře Po pádu, následovaly desítky dalších. Uplatnila se v klasickém i moderním repertoáru. Za postavu Emílie Marty v Čapkové hře Věc Makropulos získala v roce 1986 Národní cenu.
Jana Hlaváčová měla štěstí, že zažila slavnou éru Národního divadla, které systematicky budovalo svůj repertoár na silných hereckých osobnostech. Stala se neoficiální první dámou české divadelní scény.
Druhý manžel Luděk Munzar
Na přípravě hry českého dramatika Josefa Topola Jejich den poznala v Národním divadle svého druhého manžela Luďka Munzara (zemřel 26. ledna 2019). Spolu mají dceru Barboru, která se také provdala v hereckých stopách slavných rodičů.
V Národním divadle vystupovala do roku 1990, kdy odešla spolu s manželem pro neshody s tehdejším vedením činohry ohledně dalšího pokroku souboru.
Na filmovém plátně debutovala mimořádně úspěšně už jako studentka vysoké školy. Její role tajemné „čertice Mefistofely“ alias průvodkyně Čedoku v úspěšné filmové komedii Kam čert nemůže (1959) režiséra Zdeňka Podskalského si získala značné sympatie diváků. Následovaly snímky Noční host (1961) nebo Píseň o šedém holubovi (1961). Historické osobnosti ztvárnila například ve filmech Koncert na konci léta (1979), Veronika (1985) nebo v životopisném filmu Lev s bílou hřívou (1986), ve kterém se představila spolu s manželem.
Od poloviny 80. let minulého století se objevovala hlavně v komediích, kde nadchla diváky jako zdravotní sestřička Tonička ve filmech Jak básníkům chutná život (1987), Konec básníků v Čechách (1993) a Jak básníci neztrácejí naděje (2003).
Před filmovou kamerou se Jana Hlaváčová objevila naposledy v roce 2011 a koncem téhož roku ze zdravotních důvodů ukončila i působení v divadle.
Autor: ZVM
