Žije a mluví jinak než církevní hodnostáři. Vyjadřuje se lidsky a lidsky vnímá i své věřící, nesoudí, pomáhá. Sama boří řadu zažitých stereotypů o křesťanských duchovních. Je rozvedená, má několik tetování, vaří pivo a farnost vede vedle dvou dětí, což je občas velmi náročné.
Sandra Silná je farářkou církve československé husitské, která je v mnoha ohledech liberálnější než římskokatolická a je to v jejích odpovědích cítit.
Farářka Sandra Silná: Odpouštět je mnohdy velmi těžké
Na svém facebooku máte zajímavé myšlenky: Život je krátký. Porušuj pravidla, odpouštěj rychle, miluj celým srdcem. Zvlášť – Porušuj pravidla od farářky mě zaujalo. Jak to myslíte?
“Na tento citát se mě ptalo už víc lidí. Vnímám ta slova jako ponouknutí k tomu prožívat životní čas jako cenný dar, v plnosti, nemarnit jej zbytečnostmi, jít na “hlubinu života”. Porušovat pravidla ve smyslu “nenechat se ukolébat/zlákat” leností, nesklouzávat ke stereotypu, nevolit vždy zaběhané cesty jen proto, že “se to tak dělá”. Hledat si svou cestu, dovolit si být sama sebou. Žít autenticky, tak, aby v tom, co děláme, bylo naše srdce. Slova citátu pro mě mají pozitivní náboj, ne ve smyslu nějaké bezduché rebelie, ale daleko víc ve smyslu duchovní cesty poznání. Je za nimi skryta zodpovědná svoboda, svoboda svědomí, které má a zná své mantinely.
Máte pocit, že lidé porušují pravidla víc?
Porušování pravidel je fenomén, který si s sebou lidstvo nese odjakživa. Starý zákon popisuje mnoho situací, kdy k porušení pravidel došlo a také na mnoha místech varuje před tímto jevem. Aby bylo uchráněno společenství, kultura, člověk. Ježíš pravidla porušoval takřka neustále, což mělo svůj smysl a bylo to pro dobro lidí. Pravidla mají svůj smysl, to je dobré si uvědomit a připomínat. Jestli teď lidé porušují pravidla víc nebo méně, nedokážu posoudit, spíš se mě dotýká bagatelizování viny, neochota činit pokání, to, když porušením pravidel vědomě ubližujeme sobě, druhým, přírodě a je nám to jedno, protože si řekneme, že to tak přece “dělají všichni” …
A umíme odpouštět?
Český rozhlas aktuálně zveřejnil nový podcast “Odpustit?” Ridiny Ahmedové a jsem ráda, že se toto těžké téma dostává do veřejnoprávního média. Rozhodně jej doporučuji k poslechu. Odpouštět umíme, ale je to mnohdy velmi těžké a je za tím spousta vnitřní práce. Je to otázka pro každého člověka a každý nechť si odpověď hledá …
Změnila nás pandemie covidu? A následně válka na Ukrajině? Málokdy zažijeme tak krátce po sobě dvě existenční situace, kdy jde opravdu o život…
Těžká otázka. Žili jsme minimálně jednu dekádu (od ekonomické krize v roce 2008) v pocitu relativního klidu a jistoty, a jak covid19, tak i válka na Ukrajině tento klid zásadně narušili. Častěji jsme vnímali, že lidé jsou ochotni si pomáhat, že jsou solidární. Ukázala se ale také křehkost života, když na covid umírali lidé napříč věkovým spektrem, i ti doposud zdraví. To, že peníze, moc, postavení vlastně nic neznamená, pokud jde o život. Mnoha lidem se ale žije teď hůř, protože leccos za poslední tři roky dramaticky zdražilo, bydlení, energie, potraviny … někdy si říkám, že jsme jako ty žáby, které někdo dal do vody a ta voda se stále víc zahřívá … žijeme, adaptujeme se na stále vyšší teplotu, ale ta nadále stoupá a možná se jednou prostě uvaříme, už nebude kde brát a kam uhnout …
Farářka Sandra Silná.Foto – archív SS
Duchovní cesta, ať už jde o jakékoliv náboženství, učí, že život je neustálou změnou, že se vše vyvíjí, mění. S tím bychom měli počítat. Já tyto existenční situace (covid, války) vnímám i jako ponouknutí k tomu, hledat, co je opravdu v životě důležité, učit se žít v plnosti i s málem, pěstovat dobré vztahy s druhými, a také (se) nesrovnávat … žít s nadějí, že zase může být lehčeji a lépe, ale zároveň žít tady a teď, tak, jak nejlépe to jen jde, protože kdo ví, co přinese zítřek?
Obě situace prověřily i naši lidskost, schopnost uskromnit se a pomoci těm, co jsou na tom hůře. Umíme to dělat v dobách, kdy žijeme v přebytku?
Ano, umíme být solidární, ukazuje se to opakovaně. Solidární jsou často více ti, co sami mají hluboko do kapsy. To ukázal i nedávný průzkum, který jsem někde četla. Jsme ale také mnohdy selektivně solidární – jsou lidé, oblasti, kde se tolik nepomáhá, které se nás tolik nedotýkají. Kdo dnes aktivně řeší klimatickou krizi? Anebo třeba válka na Ukrajině vs teror na území Izraele, Palestiny či zemětřesení v Afghánistánu nebo Maroku? … Všude trpí, umírají lidé, Ukrajina je ovšem blíž, uprchlíky zde máme na očích, sousedníme s nimi, a tak jsme s nimi solidárnější …
Sandra Silná o rozvodu
Vždy lidé řeší vztahy, ale covid prověřil mnoho vztahů. Ty, co nefungují, ale i ty, co ukázaly sílu ustát těžké časy. Co z toho jste vnímali víc?
Oddávala jsem letos páry, které se poznaly online za covidu, v době, kdy se nedalo jít jinam, než do přírody, kavárny, divadla, sportoviště byla zavřená. Tito lidé spolu velmi rychle začali žít, mnohdy na malém prostoru a letos, po cca dvou letech trvání vztahů, se brali. Zamilovaní, odhodlaní, s plány, přáními a nadějí do dalších dní … Mě osobně naproti tomu pandemie ukázala jednu z klíčových slabin partnerského vztahu, který jsem v té době žila, a vztah se rozpadl. Ale dobře, že tak, nebylo to šťastné soužití.
Máte za sebou dvě mateřské jako farářka. Co bylo jednodušší? Vést faru s jedním nebo se dvěma dětmi? A oceňují lidé, že jste zůstali v práci nebo kritizují, že nejste hlavně doma s dětmi…
Každý z mých synů je povahově i “energeticky” úplně jiný, navíc jsou věkově sedm let od sebe. Se starším, když byl ještě batole a předškolák, jsem vystudovala druhou vysokou školu, magisterský obor environmentální studia. Tohle by s mladším nešlo, s ním spíš tak absolvovat nějaký akrobatický výcvik 🙂
Takže – vést farnost s jedním klidným předškolákem bylo mnohem jednodušší, než teď s energickým 4letým a k tomu se začínajícím puberťákem. Tím, že k sobě teď nemám partnera, oporu, “vyšší strom”, tedy prostě někoho, kdo by mě vyvažoval a dokázal i podpořit, bral mě takovou, jaká jsem i s tím mým posláním, je to o dost těžší, hlavně organizačně. Nikdy jsem nebyla na klasické mateřské, tedy doma s dětmi a partner by nás zabezpečoval materiálně. Posledních sedm let živím rodinu já. Ve farnosti jsou rádi, že zůstávám, pracuji i s dětmi, ono to té duchovní a liturgické službě v očích mnoha lidí dává lidštější rozměr, což je jedině dobře. Ale je to místy i hodně náročné, to přiznávám.
Dětem kupuju dva dárky, říka Sandra Silná
Předvánoční čas je období, kdy mám zpomalit, ztišit se a podívat se do sebe. Daří se nám to vedle nakupování, úklidu a pečení?
Jestli se to daří Vám, ostatním, nevím, ale mě snad ano :)) Mám teď na ploše telefonu jeden vtip – obrázek. Je na něm Ježíš se vztyčeným prstem a jakoby říká “hlavně nezapomeňte mít na moje narozeniny všichni umytá okna!” :).
Advent je krásný čas, může být, pokud si z něj nevyrobíme štvanici za dokonalostí či pokus o náhražku něčeho, co nám normálně v životě schází. Každý rok si vyhradím čas na výrobu adventního věnce a pak sleduji, jak je co týden jiný, díky světlu, které na něm hoří víc a víc. Je to silný symbol vnitřní cesty. Dětem kupuju dva dárky, ne víc. Stromeček zdobíme někdy 18., někdy 24., jak to vyjde, jak je nálada. Úklid řeším stejně, jako kdykoliv jindy, s malými dětmi je to víte jak – uklidíte a můžete znova …
Dva druhy těsta na cukroví čekají v lednici a někdy jsou tam ještě i během svátků (a přitom nikdy nejsme bez cukroví, protože někdo třeba donese). Vánočku peču anebo koupím. Opravdu vnímám svátky úplně jinak – hlavně si přeju být s těmi, které mám ráda, najít si čas na přátele a taky na sebe. Navíc mé Vánoce jsou o službě, jsem v práci, sloužím bohoslužby, ve dne, v noci, což s sebou nese i nutnost “bystrosti ducha a mysli” – nemohu prostě propadnout obžerství, ani honbě za dokonalostí, protože to kázání prostě musí někdo napsat a bohoslužby musí někdo odsloužit :))
Jak prožíváte Vy čas před Vánocemi? Jak žena a máma?
V klidu, potkávám se s těmi, s nimiž je mi dobře, s dětmi podnikáme výlety, zdobíme byt. Ráda si zajdu na trhy, jen tak, podívat se, vypít svařené víno, projít se. Advent je pro mě čas klidu, kdy se občas až trochu bavím tím okolním šílenstvím.
A jako farářka? Co se děje na faře před Vánocemi? Ještě vaříte vlastní pivo s krásným názvem – Božínku?
Letos jsem konečně odmaturovala na střední potravinářské škole. Pivo teď pomáhám vařit v jednom malém pivovaru u Brna, občas po mě chtějí uvařit pivo na svatbu snoubenci, které oddávám. Zatím to ale není pod mou značkou Božínku!?, ale právě ve spolupráci s pivovarem, kde pomáhám. Na budování vlastní značky snad ještě dojde, ale nejdřív musím vypiplat ty moje děti. 🙂
Na faře s dětmi z blízké základní školy stavíme betlém, zdobíme stromeček v kostele, snažím se také v Adventu uspořádat na faře nějakou kulturní událost, společenskou sešlost, abychom se viděli i mimo bohoslužby.
Sandra Silná: Vánoce jsou oslavou
Budete sloužit mši na Štědrý den? A co bude hlavní myšlenka?
Ano budu. Letos opět po sedmi letech vychází 4. adventní neděle na Štědrý den, a tak odpadají ranní bohoslužby a máme jen ty noční, od 23.00. Hlavní myšlenkou bude světlo – láska – naděje pro každého člověka do jeho jedinečného osudu a života. Vánoce jsou oslavou, kdy se nebe dotýká země a země nebe, a přeju si, aby toto lidé pocítili, onen zázrak, a odešli z kostela obdařeni radostí, nadějí, že i ten jejich život, se vším možným trápením, přešlapy, bolestmi a nejistotami je posvátný a krásný a že stojí za to jej žít.
Od roku 2007 působíte jako farářka církve československé husitské. Jaké výzvy čekají vaši církev příští rok?
V kostce – žít v pravdě, hledat pravdu, sloužit lidem i Bohu. Ono je to pořád vlastně stejné, ale díky lidským slabostem, i slabostem nás – kněží – se od toho víc či méně odchylujeme. Náš sbor čeká výzva – naplánovat a zrealizovat harmonogram oprav kostela tak, aby za pět let, kdy bude Husův sbor slavit 100 od otevření, tedy v roce 2029, byla budova v dobrém stavu a ideálně, aby nebyla prázdná. Aby sbor byl živý – navenek i uvnitř 🙂
Autorka: Miriam Zsilleová
