Každý v životě zažije pár „AHA!“ efektů a neobchází to ani zahradu. Zde je 5 zahradnických faktů a omylů, o kterých jste možná netušili.
Zde je 5 zahradnických faktů a omylů
1. Zahradnický omyl – do svahu se sází kolmo
Každý, kdo sázel květiny nebo keře do svahu, stál před dilematem, jak je dostat do země. Kolmo na zem či na svah? Mnohé svádí vytvořit rostlinám jakési mini terasy, vodorovná pouzdra, pokud je vysadí.
Toto není správný způsob, neboť tento val strhne první prudký déšť a odhalí kořeny rostlin. I kdyby se nám podařilo terasu zachránit, kořeny rostlin to budou mít do hlubší půdy daleko.
Správný způsob sázení je kolmo na svah. Netřeba se bát, že bude rostlina růst šikmo – časem se vyrovná a bude růst rovnou směrem ke slunci. Kořeny má pevně ve svahu a vydrží pevně na místě i během silných větrů.
Takovou výsadbou získáme ještě další výhodu – kořeny rostlin zpevňují svah a předcházejí půdní erozi. Zároveň bohatá vegetace ve svahu má vododržný efekt a zpomaluje vodu během prudkých bouří.
2. Zahradnický fakt – fólie zabrání růstu plevele
Netkaná textilie je zahradnický prožitek a v soukromé zahradě nemá co dělat. Z toho trendu se už upouští i v rámci výsadeb ve veřejných prostranstvích, protože přinese více nevýhod než benefitů. Netkaná textilie, fólie, hadr, jakkoli to nazvete, opravdu nepředchází růstu plevele, alespoň ne tak, jak bychom očekávali.
Je to proto, že časem se na textilii dostane prach, nafouká se na ni další organický materiál a v kombinaci s mulčem na ní vznikne tenká vrstva humusu, ze kterého vyrostou semínka dopravená po větru. A tak mezi naše rostliny, jejichž kořeny pod fólií trpí, začnou růst plevele, se kterými jsme nepočítali. Pleť budeme tak jako tak.
O fólii jako nevhodném prvku ve výsadbě se mluví hlavně z jiného důvodu – rostliny pod ní trpí. Půda nedýchá, je zhutněná a bez života. Kořeny rostlin se plazí těsně pod povrchem půdy rovnou pod fólií, neboť nejsou nuceny vyhledávat vlhkost v nižších vrstvách půdy. Vlhkost pod fólií je učí být línými. Kořeny se těžko pod zhutněnou půdou dostanou k živinám, fólie jim brání přirozenému rozrůstání a nevypadají dobře.
Kořeny potřebují vzduch, vodu a živiny a to můžeme zajistit jen tak, že je osvobodíme zpod fólie, půdu prokypříme, přidáme kompost a zamulčujeme organickým materiálem. Za takovou péči se nám odmění dobrou kondicí a zdravým vzhledem.
A jak předcházet plevelu? Důležitý je výsadbový spon. Hustá výsadba nám zajistí brzké zapojení trvalek v záhonu. To nedá šanci žádnému plevelu.
První roky po výsadbě nějaký plevel budeme mít, ale když záhon správně zamulčujeme, bude to minimálně. Rostliny se do tří let zapojí a nepustí mezi sebe už nic dalšího. Zakrytá půda rostlinným materiálem je ta nejlepší ochrana proti plevelu.
Další z 5 zahradnických faktů a omylů
3. Zahradnický omyl – ořechové listí nepatří do kompostéru ani na záhony
Ořechové listí obsahuje třísloviny, které zpomalují rozklad. Fungují tak ale pouze tehdy, když je pohromadě hodně ořechového listí. Pokud listí smícháme s další organickou složkou, například trávou z posledního podzimního sečení, nemusíme se obávat, že se hmota nerozloží.
Dalším strašákem ořechových listů může být juglon. Ten se však v již suchých spadaných listech nachází minimálně, takže můžeme bez obav listy zkompostovat.
Další z 5 zahradnických faktů a omylů tvrdí, že ořechové listí nepatří do kompostéru ani na záhony. Naopak. Ořechové listí může tvořit až třicet procent kompostovaného materiálu, tak směle s ním i do kompostéru.
Praktický život přinese dopisem i jiné využití. Listy mají antibakteriální a fungicidní účinky a obsahují látky, které odpuzují parazity. Odpuzují i dotěrný hmyz a velmi dobře poslouží jako antiparazitická podestýlka ke slepicím i jiným zvířatům.
Pokud máme listí zpod ořechu stále mnoho, můžeme jej použít do směsi s jinými listy a štěpkou rozhodit na záhony pod keře jako mulč. Účinky juglonu se spolu s jinými složkami rozředí. Co s rozšířeným mýtem, že pod ořechem nic neroste? Některé stromy a plodiny opravdu nemají rádi ořech jako souseda. Ale mnohé ho snesou výborně. Můžeme si vytvořit ořechová společenství, kde spolu s mladým stromem nasadíme do skupiny i jiné dřeviny.
Ořech snáší dobře bez, hortenzie nebo kalina. Podsadba ořechového stromu může být také ve formě trvalek. Hodí se k němu rostliny tolerující stín, protože ořech královský je mohutný strom a pod něj se slunce tak snadno nedostane. Odolné je například geranium nebo kapradina. Je třeba zkoušet a zjišťovat, která rostlina má odolnost vůči alelopatii ořechu.
4. Zahradnický fakt – do kompostu patří i citrusové slupky a vařené jídlo
Kompostování, zejména domácí, není žádná záhadná alchymie, stačí dodržovat pár základních pravidel. A zde je další z 5 zahradnických faktů a omylů – když kompostuji správně, můžeme do kompostu přihodt i slupky z citrusů nebo vařené jídlo rostlinného původu. Masové zbytky nebo i uhynulá zvířata do běžného domácího kompostu nepatří.
Jaká jsou pravidla správného kompostování? Jednou ze základních proměnných správného kompostování je správný poměr uhlíkových a dusíkatých složek. Ideální poměr je přibližně 1:1.
Zjednodušeně řečeno na každou hnědou (uhlíkovou vrstvu) připadá stejně velká zelená (dusíkatá) vrstva. Uhlíkové složky slouží také k vytvoření vzduchových dutin v kompostu a patří mezi ně – listí, piliny, sláma, dřevní štěpka, posekané větve, papír, karton, ořechové skořepiny, dřevnaté části trvalek.
Dusíkaté složky jsou bohaté na živiny a patří sem slupky a zbytky nevařeného ovoce a zeleniny, vařené zbytky z kuchyně, posekaná tráva, hnůj, trus, skořápky z vajíček, čajové sáčky, kávový odpad, v malém množství slupky z exotického ovoce a vařeného. Jednotlivé vrstvy se musí navzájem překrývat a smíchávat.
To znamená, že když vhodíme najednou hodně dusíkaté složky, smícháme to s vrstvou listů, štěpky, almy nebo jiného uhlíkatého materiálu. Při zdravých poměrech obou složek a správné vlhkosti bychom se měli za pár měsíců získat výživný materiál do naší zahrady. K tomu, aby kompostování proběhlo kvalitně a rychle, je důležité, kde umístíme kompostér.
5. Zahradnický trik – zimní výsadba pomůže rostlinám
A zde je poslední z 5 zahradnických faktů a omylů: jak je to se sázením během pozdního podzimu v zimě? Toto je otázka, nad kterou jsme se zamysleli asi všechny. I když se nám zdá, že je už po sezóně, pozdní podzimní, ale i zimní měsíce se ještě dají využít k doběhu restů.
Pravidlo zní: sázet lze kdykoli, dokud není půda zamrzlá. V teplejších oblastech Slovenska lze sázet prakticky celoročně, neboť skutečné mrazy nebo sněhová pokrývka se zde vyskytují poslední roky jen sporadicky. Rostlina zasazená na podzim nebo na začátku zimy bude moci využít k zakořenění zimní vláhu a připravit se tak na suché jaro, které u nás již bývá pravidlem.
Ušetříme si i práci se zimním poléváním rostlin v květináčích. Proto raději, pokud nám to situace dovolí, dejme rostlinu do země. Předejdeme tak jejímu vysušení nebo zamrznutí. V půdě budou její kořeny chráněny před výkyvy i extrémy počasí a získají náskok před plevely, které vyklíčí na jaře.
Autorka: Marianna Piršelová
