Označovali ji za nejatraktivnější herečku na světě. Proslavila se už jako osmnáctiletá účinkováním ve filmu českého režiséra Gustava Machatého Extase (Extáze), ve kterém hrála několik minut zcela nahá. Psal se rok 1932 a šlo o první případ ženské nahoty v dějinách filmu.
Legendární hollywoodská hvězda 30. a 40. let 20. století Hedy Lamarr nezměnila jen dějiny filmu, ale také vědy. Nejkrásnější žena tehdejšího Hollywoodu byla geniální vynálezkyní. Právě ona stojí za vynálezy, které umožnily rozvoj internetu a mobilní komunikace.
Hedy Lamarr – jaká skutečně byla?
Možná to zní povrchně a jednoduše, ale Hedy Lamarr určitě povrchní nebyla a její život nebyl jednoduchý. Byl komplikovaný a plný paradoxů. Jaká tedy byla Hedy Lamarr?
Proč si žena židovského původu vezme za manžela zbrojařského magnáta Fritze Mandla s pochybnou pověstí, který otevřeně podporuje italské a rakouské fašisty? Proč chce krásná a úspěšná žena označovaná za jednu z nejlepších hereček své doby pomáhat americkému námořnictvu a vymyslí pro ně systém použitelný při navádění torpéd? Je za tím jen obyčejná nezištná pomoc nebo něco víc?
Pokud se vám do rukou dostane kniha americké spisovatelky Marie Benedict – Jediná žena v místnosti, určitě budete chtít vědět o této ženě víc! Nejen to, že byla asi jedinou herečkou v historii, které ve Spojených státech udělily čestné uznání za zásluhy o rozvoj elektrotechniky a že jako první herečka v dějinách kinematografie se ve filmu objevila nahá.
Budete chtít vědět, co ji k tomu vedlo. Kniha zachycuje devět let poté, co natočila film Extáze, kterou některé země zakázaly a jiné vystřihly scény, kde byla nahá. Budete chtít pochopit její život plný paradoxů.
Film českého režiséra Gustava Machatého Extáze jí přinesl slávu, ale i velké problémy a tady někde začíná i příběh knihy Jediná žena v místnosti. Zachycuje roky 1933 až 1942.
Její první manžel byl příšerně žárlivý a skupoval kopie tohoto filmu, aby jeho manželku už nikdo kromě něj neviděl nahou. Hedy své účinkování ve filmu vnímala jako přijatelné a v souladu s uměleckou citlivostí filmu, ale asi jen do momentu, kdy na ni veřejnost spolu s jejími rodiči nezareagovala šokovaným zděšením.
Marie Benedict dokonce v knize popisuje situaci, kdy Hedy Lamarr tančí s Mussolinim a ten se přiznává, že poté, co ji viděl v tomto filmu, by ji chtěl „lépe poznat“.
Žena zbrojařského magnáta byla židovského původu
Vše zmíněné vyznívá skutečně paradoxně vzhledem k jejímu židovskému původu. Autorka knihy není určitě jediná, která i z tohoto důvodu řešila, proč se krásná mladá dívka na začátku své slibné kariéry vdá za staršího muže, který obchoduje s nacisty. Navíc, vzdává se filmu a zůstává doma. Její život se od základů mění.
„Máma si čas od času všimla důsledků Fritzových výbuchů během našich pravidelných společných svačin, což byla jedna z mála vycházek, které mi manžel dovolil. Nikdy je však neokomentovala, a když jsem se pokusila promluvit o známkách jeho hněvu, vždy změnila téma nebo nepřímo zmínila slova jako „povinnost a „odpovědnost“.
Fritz byl jejím prvním manželem, ale zdaleka ne posledním. Psal se rok 1937, v Evropě se schylovalo k válce a židům se žilo stále obtížněji. Ona byla ženou zbrojařského magnáta, který ji sice měl ochránit před nacistickými chapadly, ale držel ji ve zlaté kleci a ona platila za to příliš vysokou daň.
„Byla jsem jako exotický pták, kterého vypouštěl z klece jen na představení a po nich ho vždy zamkýnal zpátky.“ Doslova! Nakonec se jí podařilo od něj utéct a později je na dálku rozvedli. Opět je však třeba za strohými větami vidět více. Utíkala skutečně za dramatických okolností a také její emigrace by mohla být klidně dobrým námětem na film.
Ve Vídni však nechala matku. Přestože s ní měla velmi komplikovaný vztah, snažila se během války dostat ji do bezpečí a to jsou opět zajímavé momenty, které si z řady podnětů vybrala autorka do knihy, která se stala bestsellerem.
Hedy Lamarr a Hollywood
Bez manžela, němčiny as přízvukem jazyka, který se nepřijímal s pochopením nikde v Americe, začíná nový život. Prý se angličtinu učila tak, že chodila do kina kolem dokola na tytéž filmy, aby se naučili správně artikulovat a intonovat. K tomu jí posloužila Leopardí žena s Katharine Hepburnovou a Carym Grantem.
Jinak žila Hedy Lamarr pod drobnohledem ochranky šéfa MGM studia pan Mayera a předváděla se na filmových večírcích. Zároveň se od ní vyžadovalo to, co v předchozím životě.
„Zase se jednou ode mě vyžadovalo mlčet. Fritze a jeho svět jsem za sebou zanechala částečně proto, že ze mě chtěl němou, poddajnou skořápku. Přestože jsem věděla, že jsou to jen zbožné představy, doufala jsem, že tady mě čeká něco lepšího. No zdálo se, že Hollywood hledal totéž…. Navzdory všemu jsem se však nemohla ubránit myšlenkám, že mě při natáčení degradovali na jakousi figurínu z obchodu.“
Příkazem dostávala seznamy večírkou, kde se musela ukázat. „Tyto setkání primárně sloužily k tomu, aby si každý filmař, režisér, scénárista či šéf studia v Hollywoodu mohl ohlédnout zástup mladých žen, které mezi sebou soupeřily o role, a vybral si z nich tu, co mu nejvíce vyhovuje. Byli jsme jako pestrobarevné koně na dětském kolotoči, každá z nás musela vyskočit výš než předchozí nebo se zaligotat zářivěji než ostatní, aby na sebe upoutala pozornost. Nesnášela jsem to. No jakou jinou možnost jsem měla?“
I takové otázky si klade Hedy Lamarr v knize Jediná žena v místnosti. S kamarádkou, spolubydlící, herečkou Ilonou Masseyovou, vždy na takových večírcích pracovali jako pár a postupovali strategicky tak, aby byli dost na očích, ale přitom v bezpečí. Aby zaujaly, aby si jich šéf Mayer všiml, ale zároveň aby unikly kompromitujícím situacím.
„Slyšeli jsme si totiž příliš mnoho příběhů o vycházejících hvězdách – většinou o dívkách bez smlouvy, kontaktů či finančních prostředků – které padly za oběť chlípníkům v prázdných ložnicích či na tmavých chodbách.“
V příběhu, který napsala Marie Benedict je Hedy popsána jako žena, která na svém novém životě nesnášela právě přeplněné hollywoodské večírky. „Tato oslava žalostné filmové premiéry zahrnovala pomluvy o nejnovějších hollywoodských kontraktech, boje o role v připravovaných filmech a snášení chlipností od opilých šéfů nahrávacích studií a filmařů.“
Hedy Lamarr a hejí vynález pro Ameriku
Přes den byla oslňující Hedy Lamarrová, v noci se stávala opět Hedy Kieslerovou, ženou, kterou sužovaly obavy o její lid. A to i přesto, že sama se na sebe nedívala tak, jak ji viděli nacisté.
„.. ačkoli před odchodem z Rakouska jsem se nikdy nepovažovala za židovku, pochopila jsem, že útěkem z Rakouska, aniž bych někoho předem upozornila na vážnost Hitlerových plánů, jsem Rakušanům – zejména židům – zavázána obrovským dluhem.“
Nechci v tuto chvíli prozrazovat víc, ale i způsob, jaký si vybrala autorka knihy, jak se popasovala s tím, proč emigrovala do Ameriky bez matky, způsob jakým utekla od manžela, ale i to, jaká tajemství si odnesla z manželství, jsou jedním z důvodů, proč se vyplatí sáhnout po této knize.
Je zřejmé, že svůj vynález postavila na tom, co vyslechla od lidí, které hostili s manželem ve svých přepychových vilách. Otázka tedy zní, co všechno si vyslechla od vlivných lidí z celé Evropy? A mohla na tom něco změnit?
Během jednoho setkání s přáteli poznává hudebníka Georgeho Antheila, který složil hudbu pro tucet mechanických synchronně hrajících klavírů. Když si tehdy spolu sedli za jeden klavír, všimla si,jak jeden druhého následují a bez pauzy přeskakují z jedné melodie do druhé. Tehdy ji napadlo – „co kdyby námořník a torpédo neustále přeskakovaly z jedné rádiové frekvence do druhé stejně jako já a ty z melodie do melodie?“
Hedy jako Lady Bluetooth
Samozřejmě, než vymysleli vynález na přeskakování z jedné rádiové frekvence do druhé, uplynulo mnoho času. Hedy Lamarr plán nosila v hlavě roky, hodně studovala a možná ještě více naslouchala tomu, o čem debatují hosté jejího manžela Fritze Mandla.
Ti předpokládali, že tato „krásná tvářička“ netuší, o čem pánové debatují, a tak si vyslechla občas možná i víc, než by chtěla. Během rozhovorů o třetí říše se rozhodla využít svých poznatků tak, aby porazili ty, jejichž léta hostila.
Tento přístroj by totiž zajistil, že rádiové signály přenášené z lodi nebo letadla do torpéda by nepřátelé nemohli jen tak přerušit a zlepšila by se s ním i přesnost torpéd. Hedy se tímto vynálezem přičinila o významný pokrok v technologii rozprostřeného spektra. Vynález si dali patentovat a bezplatně jej poskytli americkému námořnictvu, kterého však nevyužilo.
Uplatnění našlo až později a dnes můžeme najít aspekty jejího nápadu přeskakování z jedné frekvence do druhé v bezdrátových přístrojích, které používáme každý den. Funguje v současných GPS-kách, v satelitních televizích a v mobilních technologiích. I proto Hedy Lamarr volají Lady Bluetooth.
Role Hedy Lamarr nebyla známa až do 90. let, kdy jí za vynález udělili pár ocenění, což považovala za uznání důležitější než úspěch jejích filmů, konstatuje spisovatelka Marie Benedict.
„Každý mě vnímal jako Hedy Lamarr, hezkou tvářičku s ohebným tělem. Pro veřejnost jsem nikdy nebyla Hedy Kieslerovou, ambiciózní vědkyní, zvědavou myslitelkou a židovkou. Nikdy jsem před lidmi neodhalila své skutečné já, které se skrývalo pod tolika rolemi, což jsem ztvárnila před kamerami i mimo ně.“
Hedy Kieslerová se nakonec provdala šestkrát, měla tři děti, ale její pokusy o znovuzískání hereckého úspěchu po vrcholu kariéry as přibývajícím věkem nebyly úspěšné. Zemřela v roce 2000 jako 85-letá.
Autorka: Martina Švirlochová
Přečtěte si také příběh Milevy Marićové Einsteinové.
