Volají ji Pink Lady, protože nejčastěji ji potkáte v růžovém outfitu. Věra Komárová, která se v roce 2016 dostala na obálku časopisu Forbes jako jedna ze 75 nejvýznamnějších žen v České republice, pomohla firmě Dermacol přežít nejhorší období: pád socialismu a covid. Za symbol ženskosti považuje rtěnku – hlavně červenou.
Po vaši byznys prezentaci na Mezinárodním kongresu rodinných firem na Slovensku jste jako první dostala otázku, jak jste zvládli 3 mateřství a vedení velké firmy a to má vaše nejstarší dcera už 18 let. Dostáváte tuto otázku v pozici spolumajitelky Dermacolu často?
„Už jsem si na to zvykla za tech 21 let v byznysu. Dostávám ji prakticky pokaždé a je to vlastně legrace, protože jsi fakt myslím, že v zahraničí to není téma. V západní Evropě nebo v Americe by nikdo takovou otázku nepochopil. To jen my v Česku a na Slovensku jsme si ustanovili, že máte s dítětem zůstat na nějaké pochybné mateřské dovolené, která by se neměla jmenovat mateřská dovolená, ale mateřská frustrace.
Protože to není žádná dovolená, že vy děláte každý den tu samou aktivitu, pořád jenom vaříte, přebalujete a uklízíte. Určitě spoustu žen to může naplňovat. Proto taky v Itálii, ve Francii a také v Americe existuje spoustu žen v domácnosti, protože jejich manželé chtějí mít doma zázemí a nechtějí mít chůvy. Existuje společná dohoda, že se žena nebude věnovat nějakému podnikání do té doby, dokud ty děti nevyrostou. Tohleto je věc, která je na těch manželích.
Já jsem vstoupila do manželství s tím, že mi manžel řekl a veď firmu. Nepřišel s tím, že se budu pouze starat o děti. Od mého manžela nikdy takový požadavek nepřišel.“
Co zvyknete na tuto oblíbenou otázku žen odpovědět?
„Jestli se na to ptají i mého manžela, protože můj manžel podniká od 18 let a já už od 14 let.“
Tak položme tu otázku správně: jak zvládal Váš manžel starostlivost o 3 děti a byznys (smích)?
„I můj manžel přebaloval, umí to (smích). Já naopak musím říct, že když porodíte, cítíte spoustu energie a ta energie není jenom na to, abyste nakojila a přebalila a uklidila. Když se vám 8-krát za den pokaká miminko, tak si připadáte, že se zblázníte, upřímně na to jsem ty univerzity nevystudovala. Já mám hrozně ráda Marii Terezii, která určitě nepřebalovala svých 16 dětí a dělala reformy a řídila celou zem.“
Věra Komárová začala s byznysem v 14 letech
Jak už ste řekla, s byznysem ste začala, když Vám bylo 14 let. Co to bylo?
„Po revoluci sem jako první brigádu chytla, že jsem prodávala zahraniční tisk. Vyfasovala jsem Herald Tribune, Financial Times a Corriere della Sera, chodila jsem po Praze a prodávala to. Na české koruny to stálo třeba 70Kč a většina těch cizinců, kteří přijeli do Prahy hned po revoluci, byli tak nadšení, že mají denní tisk, že mi většinou dávali stovku, protože pro ně to nebylo moc.
Já jsem si na každém výtisku vydělala dalších 30Kč jako dýško, takže sem každý den vydělávala 800Kč denně, co, když si spočítáte, že jsem šla každý den do práce, tak to byla částka, kterou v tý době žádný rodiče nevydělávali.
Vždycky jsem si vydělala dost na to, abych mohla za své vlastní peníze cestovat, za své vlastní peníze si koupit oblečení a věci, které jsem chtěla. Já jsem nikdy nečekala, že mi někdo něco dá nebo koupí. Moji rodiče mi toho nikdy moc nedali, co se týče materiálních věcí, ale dali mi takové to zázemí. Moji rodiče jsou spolu 57 let myslím, že to je pro děti mnohem důležitější jako to, že jim koupíte auto a byt.“
Cítíte se občas jako žena znevýhodněná v byznysu?
„Kde jsem opravdu cítila, že je nevýhodou být ženou, to bylo v Saudské Arábii nebo Dubaji, tam to bylo extrémně náročný, když jsem přišla představit značku Dermacol. I když jsem tam celou obchodní prezentaci udělala já, i tak se ptali mého manžela, jaký je nejlepší make-up a on to nevěděl. Dnes je Saudská Arábie pro nás dlouhodobě nejlepší partner.“
Pocítili ste to v Česku nebo na Slovensku?
„Nebýt toho, že se na vás dívají skrz prsty, když si dovolíte dělat něco, co by měli dělat chlapi, tak v podnikání to necítím jako nevýhodu. My máme ve firmě 95 procent žen – kosmetiku nemůžou udělat chlapi, protože ty na to nemají buňky. Stejně tak, jako možná není tolik jaderných fyziček v Česku, tak není tolik mužů, kteří by dělali marketing na kosmetiku.
Ale to, že se musíte prosadit a musíte být konkurenceschopná, to není o tom, či jste žena nebo muž. Já bych dokázala prodat cokoliv – těžko by třeba prodávala cigarety, protože nekouřím a drogy, protože si myslím, že to není správné, ale věci, které pomáhají nebo mohou zlepšit nějakým způsobem váš den nebo život i styl, to umím. Já jsem dobrý obchodník, od malička jsem si na obchod hrála (smích).“
Ve firmě Dermacol jste ředitelkou pro strategii a vývoj. Jak moc musíte vnímat, že jde o jiný trh a jak ho umíte zaujmout?
„Teď jsem byla v Japonsku a to musím říct, že je to obrovský trh, kde se líčí i chlapi. Je to pro mě velká výzva, je to stabilní a hrozně konzervativní stát, takže tam vám stačí mít vyvinuté dva tři odstíny a ne 40 jako v Americe. Ale nejkrásnější je, že když se tam jednou prosadíte, tak si myslím, že se tam udržíte.
Pro spoustu zemí jako je Korea, Brazílie či Austrálie jsme udělali speciální odstíny make-upu. V Česku nebo na Slovensku je to celkem jednoduchý, protože jsme si vcelku podobní. Dokonce se některé věci na Slovensku prodávají lépe jako v Čechách.“
Například?
„Na Slovensku výhodou je, že ženy na sobě tolik nešetří, a to je, samozřejmě, pro nás dobrý. V Čechách lidi nakupují, když je něco ve slevě, ale když máme třeba novinky a bez slevy, tak jde hůře. Na Slovensku víc záleží na tom, jak ty výrobky vypadají a zákaznicím pak nevadí si za to připlatit euro nebo dvě navíc. Třeba i pánská kosmetika nám šla moc dobře na Slovensku i parfémy. Mně připadá, že dokážete ocenit i ty věci, které dnes máme jako nadstavbu k našim ověřeným mejkapům a rtěnkám.“
Vy jste studovali zahraniční obchod a pedagogiku, studovali jste v Česku a v Itálii, mluvíte 7 jazyky a začínali jste ve velkých mezinárodních firmách na marketingu. Jaký jste měli tehdy vztah ke kosmetice?
„Bylo mi 10, když si moje sestra, která je o 4 roky starší, koupila zelenou tužku na oči od Dermacolu. Pamatuji si to jako dnes, protože ona si ji koupila v Prioru a stála 40 Kč. Já jsem vůbec nechápala, jak může utratit 40 Kč, když bych za to měla 40 žvýkaček Pedro (smích). To byl můj vztah ke kosmetice.
Moje máma se nikdy nelíčila, ale měli jsme sousedku, ona měla takový ten líčící stolek s parfémy a já musím říct, že jsem maminku té svojí kamarádky moc obdivovala a vždycky jsem se chodila dotýkat těch produktů, když jsem byla na návštěvě, protože mi to přišel jako ženský svět. Ale používala jsem pouze řasenku a vyloženě nalíčená jsem byla jenom, když jsem šla na nějakou tiskovou konferenci nebo když jsem měla svatbu nebo šla na ples a někdo mně připravil.“
Změnilo se to nástupem do Dermacolu?
„Do Dermacolu jsem nastoupila, když mi bylo 27, a to jsem opravdu začala okamžitě používat každý den make-up. V marketingu bylo spoustu materiálů o tom, jak make-up pomáhá chránit pleť a že je to takový náš ochranný štít, náš opravdový pomocník pro pěstěný vzhled. Takže od té chvíle musím říct, já bez make-upu nevyjdu a bez rtěnky opravdu nikdy. Rtěnka je pro mě nejdůležitější věc, protože si myslím, že ta z nás opravdu dělá ženy.
Mně to připadá neslušné, když nemám make-up, připadám si jako nahá. Ono nejde o to, jaký krém nebo make-up používáš, ale jak ho používáš, jak si ho nanášíš, protože neexistuje špatný make-up, jen špatná aplikace.
Obecně nám má kosmetika pomáhat cítit se lépe, je to takový náš každodenní pomocník. My ženy strávíme v koupelně mnohem víc času než kdekoliv jinde a a můžeme ze sebe udělat koho chceme, můžeme hrát různé role, můžeme se nalíčit jako Barbie nebo ze sebe uděláme takovou jemnou duši, když si vezmeme modrou řasenku a půjdeme někoho sbalit, protože modrá je barva komunikace, a když chceme, aby si nás někdo vzal, tak stačí modrá řasenka. Je to čas sama se sebou, který si věnuji.
Paní Knoblochová, naše zakladatelka Dermacolu, vždycky říkala, že se ráno nejdříve máme nalíčit, hezky učesat a obléct a být sama před sebou pěstěná a cítit se dobře a pak teprve vzbudit manžela i děti, aby si nemysleli, že žijí doma s pradlenkou. A to je podle mě věčná pravda, když se sama cítíte krásná a půvabná a pěstěná, tak vás takhle vidí i okolí. Myslím, že ta nejdůležitější věc je vážit si sama sebe. Pokud se cítím dobře nenalíčená, tak dobrý, ale já si myslím, že v 50 letech nemůže nenalíčená žena vypadat úplně stoprocentně tak, jak vypadala ve dvaceti.“
Takže trendy, že se i slavné ženy ukazují a fotí bez make-upu, aby ukázaly, jaké jsou přirozeně, nejsou pro Vás?
„Samozřejmě, že když začnete dělat jógu, přestanete pít alkohol, přestanete chodit do společnosti a chcete žít na nějakým ostrově, tak líčení k tomuto stylu možná nepatří. Ale pokud chodíte denně do práce a děláte manažerku, tak pěstěná a upravená pleť je neodmyslitelná.“
Věra Komárová: rtěnka je symbol ženskosti
Leonard Lauder, dědic americké společnosti Estée Lauder, kterou založila jeho máma, vyslovil větu, která se potvrdila mnohdy v historii. Pokud ekonomická situace není růžová, koupí se více rtěnky, protože rtěnka je levná a navodí dobrou náladu. Rtěnka nepoložila téměř žádná krize, až na koronavirus. Jak jste přežili pandemii?
„Bylo to dramatický, protože prodej make-upu klesl o 50 procent. A když prodáváte make-up na celém světě a jste jednička na Amazonu a klesne celosvětově trh o 50 procent, tak je to šílené. Prodej rtěnky klesl o 70 procent, takže, samozřejmě ten návrat byl těžký. Zlom se stal ve chvíli, kdy se přestaly nosit roušky. V Čechách a na Slovensku to bylo docela brzo, takže prodej začal okamžitě stoupat a my už v roce 2022 a 2023 rosteme i versus rok 2019, co jsme měli v roce 2019, což byl náš nejlepší rok. V Čechách i na Slovensku už lámeme rekordy historicky – ve světě se to, bohužel, takhle rychle nezopakovalo. Kvůli válce na Ukrajině nikdo moc neutrácí, ale věřím, že za rok, za dva se nám může podařit dobýt zahraniční trhy – myslím, že právě tam je budoucnost Dermacolu. Věřím, že když takhle mohou produkty fungovat v Česku a na Slovensku, kde jsme docela konzervativní, tak si myslím, že to může zaujmout i zahraničí.“
Jak moc vám pomohl online prodej?
„Máme skvělé recenze na internetu od různých youtuberů, a to mezinárodních a to nám hrozně moc pomohlo. Když uděláte dobrý marketing na internetu, tak nám to hodně může pomoct, abychom se vyhouply v zahraničí.“
Růž jste označili za symbol ženskosti, a když rtěnka tak výrazná červená či růžová. Proč?
„Ženy u nás nemají odvahu vzít si tu červenou, ale červenou by měli být povinně doma. Ale ať použijí jakoukolik, je to super.
Já mám v kabelce svou růžovou osmičku Dermacol, co ale není pro každého. Pak je tam šestka, která je mírně červená. Pak máme dvanáctku a ta je taková úplně přirozená a tu můžou úplně všichni – nejprodávanější je u nás číslo 12 z těch dlouhotrvajících a čtyřka je nejkřiklavější červená. Jsou to takové dvě barvy, které vévodí dlouhodobě a jsou neporazitelné. Prodáváme jich pětkrát tolik než ostatní barvy. Já dvanáctku nosím jenom, když jdu na úřad vyřizovat něco, abych je neprovokovala, to jste za milou myšku (smích).
Ale bavíme se o rtěnkách, ne o lesku, ten můžou používat mladý holky, my se bavíme o rtěnce a její barvě, a to ve věku 40 Plus. Je to náš hlavní komunikační nástroj, jak být upravené a pěstěné.“
Nejprodávanějším produktem je u vás pořád make-up cover. Jak to?
„Je to stále tentýž make-up cover, který vznikl jako jeden z prvních krycích make-upů v Evropě i ve světě v 60. letech. I dnes se s ním vymezujeme od konkurence. Je to neskutečné kvalitní výrobek, hypoalergenní, extrémně krycí. Může se použít na jakékoliv barevné či jiné nedostatky na pleti a jizvy. Dokáže se s ním překrýt tetování. Je za skvělou cenu oproti konkurenci – dnes stojí kolem 12 až 16 eur. Prodali jsme ho dvakrát tři miliony a dnes jsme někde okolo milion kusů, protože to spadlo po covidu, ale z jednoho druhu se nám nikdy nepodařilo prodat 3 miliony kusů.“
Kdo je typická zákaznice Dermacolu?
„Je to vzdělaná žena, protože chápe, že nemá moc utrácet za kosmetiku a přesto si za to může koupit kvalitu. Většinou i v těch našich průzkumech vychází, že to jsou ženy, které mají středoškolské a vysokoškolské vzdělání a je to žena, která je na druhou stranu konzervativní a moc značky nestřídá. Věkově si všichni myslí, že to je kolem 40 let, ale já si myslím, že je to spíš kolem 30. My máme fakt dobrou kategorii kolem těch 24-25 let, díky onlinu nás používá hodně mladých holek – naše šampóny, sprcháče a podobně používá většinou celá rodina.“
Když jste nastoupili do Dermacolu v roce 2002, co pro Vás byla asi největší výzva?
„Já musím nejdřív říct, že se nikdy ničeho nebojím a jdu do všeho po hlavě, tak jsem si řekla, dobře zkusím to, budu vést nějakou firmu. Když sem tam přišla, měla jsem pocit, že je to zajímavé, má to tradici a skvělou legendu. Předtím jsem dělala jenom pro zahraniční firmy – italskou a dvě americké a vůbec jsem neměla pocit, že se vracím do těžkých komunistických dob. Když jsem přišla, zjistila jsem, že půlka věcí je rozkradena. Spousta věcí, o kterých mi říkala paní Knoblochová, se nedala dohledat, protože to lidi ukradli a pak tam byly různé čachry-machry s financemi.
Ale nejhorší na tom bylo, že jsem, samozřejmě, přišla jako majitelova manželka, ten despekt od lidí, kteří tam pracovali, byl obrovský. Musím říct, že mi to trvalo tak půl roku, než jsem jim ukázala, že tomu rozumím a že umím makat 16 hodin denně. Nechali mi to pořádně sežrat. Zpočátku to bylo fakt náročné, takže jsem i dvě hodiny strávila na záchodě urputným pláčem, protože ta šikana na začátku byla obrovská – byla jsem manželka a ještě i žena. Ale nakonec jsem ty správné lidi, kteří jen neškodili, přesvědčila a dodnes tam někteří z nich jsou.“
Věra Komárová má 3 dcery, firmu i školu
Máte tři dcery, které vyrůstají v rodinné firmě a aktivně se také zapojují do vymýšlení výrobků či obalů. Budou někdy vést Dermacol?
Oni, samozřejmě, tak jako každý dítě, chtějí nejdřív jít a vyzkoušet si něco jiného. Jako naše nejstarší Julinka jde studovat architekturu, protože ona od malička kreslila ráda domy. Ale jednou se bude muset vrátit. Myslím, že když ji řekneme, že bude vést americký Dermacol, tak nebude váhat ani minutu (smích). Anežka si myslím, že by mohla vést celou laboratoř, hrozně jí baví sama vyrábět, dokáže, když přijedu z veletrhu, všechno vyzkoušet a prozkoumat. A ta poslední dcera má neskutečného klidný manažerský přístup, tak by to opravdu mohla vést a řídit. Teď ale volím ten pragmatický přístup: necháme je dělat, co chtějí, ale budou se muset vrátit. Nikde si nebudou moct vydělat tolik, jak ve vlastní firmě.“
I pro dcery jste v době covidu založila soukromou školu. Od roku 2021 funguje mezinárodní základní školu a gymnázium Leonardo da Vinci Academy. Proč jste se rozhodli stát součástí českého vzdělávání?
„Covid ve všech vyvolal šílený pocity. Pocit, který vyvolal ve mně, a který jsem asi v životě neměla, bylo šílené zoufalství z toho, že jsme nemohli nic pro ty naše děti udělat, když zavřeli školy na 16 měsíců. Ve věku, kdy moje dcery nejvíc potřebovali být se svými kamarády, museli být v izolaci. Byly trestány za to, že se potkaly, aby spolu udělaly úkol, byly vyřazovány z projektu kvůli tomu, že se děti spolu potkaly. To bylo úplně šílený.
Vlastně je obvinili, že jsou hlavními přenašeči nemoci. Výsledek byl, že se děti začaly sebepoškozovat, začali mít problémy s příjmem potravy a podobné věci. Děti jsou dneska neschopné pracovat v týmu, nejsou schopny se přizpůsobit a respektovat okolí. Nejhůř na tom byly děti ve věku 14, 15 a 16 let, které nejvíc potřebují tvořit sociální kontakty a my jsme je šílenou propagandou a izolací zabili. To se bude napravovat dalších 10 až 20 let.
A napravovat to v soukromé škole je, samozřejmě, jednodušší. Naše škola je školou 21. století a stojí na renesanci vzdělávání výchovy. Zaměřujeme se na individuální přístup. Není to frontální výuka, že si někdo před vás stoupne a říká pravdy. Je to o tom, že ty děti by se měli nechat vést a na prvním místě stojí respekt. Respekt je jedna z věcí v tuhle chvíli, která obecně chybí po celém světě. Hlavně chceme děti připravit na to, že ta doba se bude měnit neustále a je třeba se změnami počítat.
Máme mezinárodně uznávanou maturitu, s kterou se mohou děti dostat na univerzity po celém světě. Maturita má v sobě takových 10 hlavních hodnot, které se po celý čas studia musejí uznávat – aby byli studenty otevření výzvám (open-minded), aby měli kritické myšlení, aby se zajímali o věci, aby se starali o své okolí apod.
Nejen na dnešní byznys prezentaci jste v růžovém, začali Vás volat Pink Lady dávno před filmovým šílenstvím z Barbie. Proč růžová?
„Ano, teď to všichni dělají kvůli Barbie, ale my jsme s tou barvou začali před lety. Když mi radili na začátku, jakým způsobem tu značku prodat, tak mi všichni říkali, že musíme vytvořit příběh, tak jak je dnes Barbie příběh. Takže já na všechny akce přijdu v růžové a nikdo mě nemusí hledat. Barvy jsou naše komunikace. Myslím, že růžová je dobrá barva, patří ke kráse i ke kosmetice A já vždy říkám, co je růžové, to se prodá. Já jí nenosím úplně všude, je to moje firemní barva, když za mnou přijdete do školy, tak mě určitě v růžové nenajdete, tam nosím zelenou nebo modrou, protože to jsou barvy komunikace a harmonie.“
Autorka: Miriam Zsilleová
