V rodině Kateřiny Zdráhalové pracují v továrně na ohýbaný nábytek v Bystřici pod Hostýnem celé generace. Nejprve tam pracovala její babička a děda, ji do firmy TON přivedli rodiče. Paní Kateřina je v továrně zaměstnaná 25 let a momentálně pracuje jako mistrová v oddělení dokončování produktů.
Podobný příběh zde má mnoho zaměstnanců i zaměstnankyň z Bystřice pod Hostýnem. Ve městě na východní Moravě, kde německý truhlář Michael Thonet založil stejnojmennou továrnu na výrobu ohýbaného nábytku. Funguje od roku 1861 a během let se z ní nábytek exportoval do celého světa.
Firma TON ako Baťa pro Zlín
Rodina Thonetů znamenala v 19. století pro město to, co Tomáš Baťa ve století 20. pro Zlín. Pro továrnu i pro obec nechali Thonetové vybudovat vodovod a kanalizaci, pro zaměstnance stavěli dělnické domy, postavili nemocnici a založili tovární školu, kde se vyučovala technologie, fyzika, chemie, ekonomie i lesní hospodářství. Díky tomu se malá vesnice ležící pod svatým Hostýnem během několika málo let proměnila a už v roce 1864 byla povýšena na město.
Ohýbaný nábytek se zde vyrábí více než 160 let. Zajímavé je, že i v dobách robotů a moderních technologií se ohýbá ručně. Legendární thonetka číslo 14 je židle složená z osmi ručně ohýbaných bukových kulatin a má dvacet vrutů.
Do historie nábytkářství se zapsala jako první židle, která započala masovou výrobu. Od roku 1859 se jí prodalo více než 80 milionů kusů a je docela možné, že ji máte doma i vy – po babičce nebo po dědečkovi.
Nebyla pouze nadčasově elegantní, ale také lehká a za dobrou cenu. Rychle se ujala ve vyhlášených vídeňských kavárnách, proto se jí právem říká „kavárenská židle“. Ale nesmrtelnost jí zaručila jiná vlastnost – je nerozbitná. Jelikož dřevo nemá přeřezaná vlákna, je téměř nemožné ji roztlouct ani prorazit.
V Bystřici pod Hostýnem na východní Moravě ji vyrábějí nepřetržitě od roku 1861. Od roku 1953, tedy po znárodnění, je firma známá pod jménem TON (Továrna na ohýbaný nábytek) a patří k nejstarším tohoto druhu na světě.
Ohýbání dřeva v TON
Ohýbání dřeva je technologie, která začíná napařováním dřevěných, nejlépe bukových hranolků ve speciálních pecích, kde zůstávají několik hodin. Ruční ohyb opěradlové části se provádí pomocí tvárnice, jejíž tvar kopíruje speciální pásnice. Právě pásnice je nejdůležitějším vynálezem Michaela Thoneta, neboť zabraňuje praskání ohýbaného masivního dřeva.
I když popis ohýbání dřeva možná vypadá jednoduše, v praxi tomu tak není. „Trvá i půl roku, než zjistíme, jestli se někdo hodí na ohýbače, jestli má pro tuto práci cit. A nejméně rok potřebuje, než se vyučí. Ohýbači pracují ve dvojicích, často se ten vztah přirovnává k manželství. Musí si spolu rozumět i beze slov, prostě si lidsky sednout,“ dozvíme se během návštěvy továrny, kde židle vznikají.
Ještě nikdy v historii TONu neměli ohýbačku ženu. Proč tomu tak je, zjistíme během prohlídky výrobní části továrny, kde nás provází Kateřina Žůčková. Ve svižném tempu tam dva muži ohýbají dřevo ve formách – za šichtu udělají i 200 opěradel. V další fázi, kde se pracuje se dřevem napařeným v peci, váží jedna forma skoro 20 kilo a denně jich musíte zvednout několik desítek.
„Pro ženy by to byla opravdu extrémně náročná fyzická práce,“ podotýká Kateřina Žůčková, asistentka ředitelky výrobně-technického úseku firmy TON.
Marketing Michaela Thoneta
Legendární čtrnáctku nevymyslel Michael Thonet, ale díky jeho inovativnímu přístupu se stala jedním z nejprodávanějších kusů nábytku vůbec. I proto, že přinesl nový styl v organizaci práce a mohl hlavně židle vyrábět ve velkém.
„Marketing a propagace používaly v naší firmě již v dobách, kdy to nebylo vůbec běžné. Michael Thonet vyráběl a rozesílal katalogy v několika jazycích, což tehdy bylo o desetiletí napřed,“ upřesňuje PR manažerka firmy Iva Šimoníková.
Thonet rozuměl marketingu. Přisuzuje se mu skvělý marketingový tah – aby dokázal pevnost svých židlí, měl shodit během světové výstavy v Paříži židli čtrnáctku z Eiffelovy věže.
„Není jasné, z jaké výšky, v každém případě zafungovalo to, že se nerozbila. Tento kousek se rozkřikl a o publicitu bylo postaráno,“ dodává Šimoníková. Na světových výstavách firma získávala pravidelně zlaté medaile a ohýbaný nábytek si prý zamiloval i Charlie Chaplin nebo architekt Le Corbusier.
TON by se bez žen neobešel
Bez žen by se Thonet neobešel. Dobové fotografie dokazují, že jich v továrně vždy pracovalo hodně, a to většinou u prací typu balení či broušení. To zůstalo stejné dodnes. „Žen u nás pracuje asi 50 procent. Často na administrativních pozicích, ale také co se týče výroby. Tam najdete ženy hlavně hlavně při broušení, čalounění a v oddělení finálních úprav,“ doplňuje Iva Šimoníková.
U finálních úprav najdeme i Kateřinu Zdráhalovou. V továrně začala pracovat před 25 lety, pracovala tam její babička, děda a ji tam přivedli rodiče. „Je to práce s krásnými produkty a také v dobrém kolektivu. Vždy mě těší, když vidím v televizi naše výrobky a vím, že jsme celosvětovou značkou,“ doplňuje usměvavá žena, které pod rukama projdou desítky židlí za směnu.
Nejvýše postavenou ženou TONu je Anna Polišenská, výrobně-technická ředitelka. Ta vyzdvihuje další oblast, které se firma věnuje – nejen proto, aby to dobře znělo ve firemní strategii – udržitelnost.
„Chovali jsme se udržitelně ještě v době, kdy to nebylo moderní. Pro nás je to samozřejmost,“ uvádí Polišenská s tím, že pokud zakoupíte židli od TONu, je to na léta dopředu i kvůli desetileté záruce, ale i kvůli tomu, že ji lze po letech nechat opravit. „Poskytujeme službu oprav nábytku od nás, který vám z nějakého důvodu momentálně neslouží – má prasklý rákosový výplet, přetržené čalounění, jeho barevné dokončení či stabilita konstrukce již nevyhovují. Chceme udělat životní cyklus produktu co nejdelší a dělá nám velkou radost, pokud slouží po generace,“ vysvětluje Anna Polišenská.
Vědět o sobě dává firma i dnes. Spolupracuje se zkušenými evropskými designéry, ale také se studenty z vysokých škol. Přežila těžké covidové časy i několikanásobné zvýšení cen energií. S více než 500 zaměstnanci vyrábí a distribuuje ohýbaný nábytek do více než 60 zemí světa.
Otevřela návštěvnické centrum, kde během exkurzí pro jednotlivce i 30členné skupiny předává dále více než 160letý příběh ohýbaného nábytku.
Autorka: Miriam Zsilleová
