Tělesné tresty u dětí jsou nejrozšířenější formou násilí ve společnosti. Od útlého dětství učí děti, že násilí v blízkých vztazích je v pořádku a vytváří tak ve společnosti základ pro rozvoj všech forem násilí včetně domácího násilí, násilí na seniorech. Rovněž vede k tomu, že případy závažného násilí na dětech týrání a jejich zneužívání jsou odhalovány pozdě a nebo vůbec ne.
Petra Wünschová, která nám poskytla odpovědi na následující otázky je zakladatelkou a ředitelkou Centra LOCIKA. Centrum založila na základě svých dlouholetých zkušeností dětského terapeuta a arteterapeuta. Od roku 2001 pracuje s dětmi zasaženými traumatem v důsledku násilí v rodině. V oboru absolvovala řadu specializovaných výcviků a kurzů zaměřených na práci s dětskými oběťmi trestných činů. Účastnila se řady zahraničních stáží a konferencí.
V Poslanecké sněmovně prochází druhým čtením návrh novely zákona občanského zákoníku, který chce ustanovit nepřijatelnost fyzických trestů. Za jeho prosazení dlouhodobě bojuje Petra Wünschová, zakladatelka Centra LOCIKA
Trest má vliv na duševní zdraví dětí
Proč je nepřijatelnost tělesných trestů důležitá pro společnost?
„Je to prosté, když sousedé slyší křik od vedle, nereagují, neumí se rozhodnout, zda rodiče své dítě “jen vychovávají“. A tentýž princip platí pro instituce jako jsou soudy policie nebo OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí – poz.red.). V LOCICE se nás často ptají, jak moc ještě může rodič svoje dítě bít, aby to bylo v pořádku. Odpověď je jasná – žádné násilí není v pořádku. Navíc víme, že to, zda jsou tělesné tresty u dětí společností tolerované či ne, má i velký vliv na duševní zdraví dětí. V zemích, kde zákon přijali se do 10 let zlepšila čísla jako je deprese, úzkost u dětí a dospívajích a dokonce se i snížila sebevraždnost u dívek ve věku 13-18 let.“
Myslíte si, že v našich končinách přetrvává tradice fyzického trestání dětí? Je to něco, co by lidé v zahraničí neuměli pochopit?
„V České republice používá ve výchově fyzické tresty 63% rodičů. Domnívám se, že čísla na Slovensku budou velmi podobná. A je to pochopitelne, většina z nás jako děti zažila výchovu, která tělesné tresty obsahovala a naučit se vychovávat děti jinak chce dobré
informace, motivaci a odvahu ke změně. V Centru LOCIKA proto máme velkou radost z rodičů, kteří se sami do poradny ozvou, že chtějí svoje chování k dětem změnit.“
Setkali jste se osobně se situací, kdy jste si řekli, že to překročilo hranice vztahu rodičů k dětem a nemělo by to být akceptovány?
„Víc jak 20 let pracuji s dětmi, které jsou týrané zneužívané nebo jsou svědky násilí mezi rodiči. Takže je logické, že se velmi často pak setkáváme se situacemi, které jsou ve vztahu dítě-rodič neakceptovatelné. Násilí od blízkých je jeden z nejsilněších traumatogenů co známe a dítě zásadním způsobem poškozuje. Proto mne trápí fakt, že většina dětí, které doma zažívají násilí se k pomoci nedostane včas a nebo vůbec. A to se právě v Centru LOCIKA snažíme změnit a přijetí zákona o nepřijatelnosti násilí vč. tělesných trestů ve výchově je proto zásadní podmínkou.“
Trestané děti majú sklony k agresi
Jak umí fyzické tresty poznačit psychiku dítěte a jaká traumata si na jejich základě se sebou neseme z dětství?
„Dnes již na základě mnoha studií vím, že i “pouhá facka” je něco, co nese velká rizika pro budoucí vývoj dítěte. Zážitek ztráty důvěry a bezpečí, toho že nemůže plně důvěřovat ani svým nejbližším, je něco, co do jeho vývoje přináší celou řadu rizik vč. potíží s agresí, úzkostí
depresí, rizikového a závislostního chování i zravotních obtíží v dětství i v dospělosti. Děti se i hůře učí, nedůvěřují dospělým, autoritám, sobě. Vlastně neexistuje dobrý důvod, proč děti bít.“
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Existuje přímá souvislost mezi trestáním dětí a jejich budoucím sklonem k agresi?
„Ano, výzkumy i praxe potvrzují, že děti, které jsou fyzicky trestané, mají větší sklony k agresi. Tu mohou zaměřovat buď na druhé děti, zvířata, věci, někdy i dospělé nebo proti sobě. A to nejčastěji formou sebepoškozování, depresivního prožívání … bohužel, častější jsou u těchto dětí pokusy o sebevraždu.“
Autorka: Anna Mária Zimová
