Píší o náročných tématech jako sexualizované násilí, znásilnění, pôrody, integrita ženského těla či feminizmus a analyzují je do hloubky. Časopis Heroine je na českém trhu ojedinělý a daří se mu i ekonomicky. O tom, jak se tvoří, jsme si povídali se šéfredaktorkou časopisu Heroine Michaela Kramárová a ředitelkou redakcí NextPage Media Zuzana Kleknerová.
Časopis Heroine otevírá ve svých článcích témata, která nejsou příjemná, jsou i bolestivá a obtížná a zpracovává je do hloubky. Bojuje také svým obsahem s předsudky a bourá tabu. Přesto má časopis velký čtenářský úspěch. Jak si to vysvětlujete?
Zuzana Kleknerová, ředitelka redakcií NextPage Media:
„Protože otevírá témata, na která jinde chybí prostor a čas. A občas možná i odvaha.“
Michaela Kramárová, šéfredaktorka Heroine:
„Mnohdy dostáváme od čtenářstva reakci v tom smyslu, že jim sdílení nesmírně pomohlo. Těm, kteří četli, ale i těm, kteří o své zkušenosti promluvili.“
Časopis Heroine – kvalitní obsah v krásném balení
Časopis Heroine je úspěšný i byznysově. Tržby Heroine se loni pohybovaly kolem 15 milionů korun. Větší část tržeb přitom přináší print, což je již v dnešní době onlinu překvapující. Jak se vám to povedlo?
Zuzana Kleknerová:
„Máte pravdu. Print je stále ještě naše výkladní skříň, byť podíl on-linu na tržbách stoupá. Co se časopisu týče, čtenářky od nás očekávají kvalitní obsah v krásném balení. Proto věnujeme mimořádnou péči nejen textům jako takovým, ale i grafice, ilustracím a doprovodným fotografiím. Našim předplatitelkám chceme dát pocit, že si koupily něco mimořádného. A ony to oceňují.“
Michaela Kramárová:
„S printovou Heroine jsme začínali v době, kdy většina ženských časopisů šetřila a bylo to na nich vidět. Nekvalitní papír, články sestavené z PR textů a fotek. Všude stále ta stejná témata. My jsme se rozhodli jít jinou cestou, cestou kvalitní žurnalistiky, která nešetří ani na papíru, ani na lidech. Zatímco ostatní časopisy zkracovaly články a zvětšovaly fotky, protože lidé nechtějí číst, my jsme začali psát dlouhé texty, které se tématy zabývají opravdu do hloubky…“
Říkáte, že vaší konkurencí nejsou klasické ženské časopisy. Kdo je vaší konkurencí?
Zuzana Kleknerová:
„Raději mluvím o inspiraci než konkurenci. Inspirují nás média, která si zakládají na hodnotném obsahu a kvalitní žurnalistice. V Česku jsou to třeba týdeník Respekt, Deník N, Reportér nebo veřejnoprávní Česká televize a Český rozhlas. Na Slovensku zejména Denník N.“
Michaela Kramárová:
„Na začátku byla Heroine mezi ženskými časopisy opravdovým zjevením. Pustila do mediálního prostoru témata, o kterých se svorně mlčelo. Sexualizované násilí, znásilnění, porody, autonomie a integrita ženského těla, výchova, feminismus… Po pěti letech existence vidíme, že se nám opravdu podařilo posunout veřejný diskurz, protože mnohé z témat jsou nyní i v mainstreamových médiích, a to nejen v těch ženských.“
Jak vnímáte budoucnost ženských časopisů?
Michaela Kramárová:
„Myslím, že ženské časopisy mají a vždycky měly emancipační roli. A vzhledem k tomu, jak se svět vyvíjí, nemyslím, že by už nebyly potřeba. Do jisté míry spíš naopak. Zároveň témata, která popisujeme v Heroine, přestávají být výsostně ženská. Zajímají i muže, nebo nebinární osoby.“
Která témata měla největší ohlas u čtenářek?
Michaela Kramárová:
„To nelze tak říct. V konkrétním období vždy zkoumáme jiné témata do hloubky, formou seriálu článků, fotoreportáží a podcastů. Vloni jsme takto zpracovávali např. Téma menopauzy, nebo letos Otce na rodičovské dovolené anebo téma: Lze v Česku rodit svobodně?“
Časopis Heroine a hvězdné autorky
Autorkami článků jsou známé novinářky, které se věnují ženským tématům, ale nejsou členky redakce. Jak funguje taková spolupráce? V čem je přínosem?
Zuzana Kleknerová:
„Řada skvělých autorek, které pro nás píší, jsou členkami velkých, etablovaných redakcí. Redakce časopisu Heroine je malá, hvězdné autorky na full-time by nezaplatila. Tým tvoří zejména editorky, které autorky napříč trhem oslovují, zadávají jim témata a jejich texty pak editují. Pro čtenářstvo je to výhoda: místo stále se opakujících jmen a názorů jim servírujeme širokou paletu pohledů na svět, témat a způsobů jejich zpracování.“
Jaká je vaše cílová skupina? Kdo je typická čtenářka časopisu Heroine?
Zuzana Kleknerová:
„Máme jasně definovanou cílovou skupinu – naše typická čtenářka je žena ve věku 25–60 let, žije ve větším městě, je vzdělaná a zajímá se o svět kolem sebe. Vybudovali jsme loajální, velmi aktivní čtenářskou komunitu, která se identifikuje se „světem podle Heroine“.
Michaela Kramárová:
„Vždycky říkám, že čtenářstvo není definovaná nutně věkem, ale spíš svým přístupem k životu a světu. Jsme pro lidi, kteří chtějí porozumět současnému světu a nechtějí lpět na někdejších vzorcích.“
Je časopis Heroine feministický? Vnímají lidé, často i ženy, feminismus jako nadávku?
Michaela Kramárová:
„Heroine nazýváme feministicky laděným časopisem pro ženy. Pro mnoho lidí je feminismus nadávka, ale nemyslím, že by to tak vnímali lidé v komunitě kolem brandu Heroine. Heroine přitahuje lidi, kteří jsou citliví na nerovnosti ve společnosti a kteří chtějí lepší svět pro všechny. Nejen pro ženy… A je vlastně nepodstatné, jestli to nazýváme feminismem… „
Od. 1. listopadu máte nového spoluvydavatele – slovenský Deník N. Jak vnímáte toto spojení? Jaké bude propojení s tématy, která rezonují na Slovensku?
Zuzana Kleknerová:
„Ze spojení s Denníkem N máme obrovskou radost. Nejen proto, že patří k nejvlivnějším médiím ve středoevropském prostoru. Těší nás hlavně společný pohled na svět a jeho focus na hodnotný obsah a kvalitní žurnalistiku. V tom je pro nás opravdu velkou inspirací. A Denník N zase naopak inspirují naše témata a jejich zpracování. Takže propojení je výhodné pro obě strany.“
Nedávno jste zorganizovali 3. ročník konference Svět podle Heroine. Jak jej hodnotíte?
Michaela Kramárová:
„Letošní téma bylo Sebevědomí. Přehlížené ženské zdraví. A znásilnění. Každý rok na konferenci představujeme držitelky ocenění Moje Heroine. Jsou to ženy, které mění svět a které inspirují ostatní k tomu, aby byli aktivní a aby nesetrvávali v životě, ve kterém se jim nežije dobře. Mezi letošní oceněné patří např. děkanka FF UK Eva Lehečková, která vedla fakultu v těžkém období po loňské tragické střelbě, nebo Petra Wünschová z centra Locika, která bojuje proti tělesnými trestům na dětech, nebo například advokátka Adéla Hořejší, která zastupovala oběti v kauze Feri.“
Hostem konference byla islandská autorka a aktivistka za ženská práva Thordis Elva, kterou proslavila kniha South of Forgiveness. Napsala ji spolu s Australanem Tomem Strangerem, který ji jako šestnáctiletou dívku znásilnil. Jaký měl její příběh ohlas?
Michaela Kramárová:
„Letos poprvé časopis Heroine představil zahraniční hostku a jsme velmi rádi, že jsme to udělali. Její vystoupení patřilo k těm nejsilnějším. Knihu jsme přeložili a v edice Heroine vydali pod názvem Chci se ti podívat do očí. Tato kniha je mimořádná v tom, že sexualizované násilí ukazuje nejen z pohledu přeživší, ale i z pohledu pachatele.
Dalším velice silným momentem konference byl tzv. Open mic, čili moment, kdy jsme publikum vyzvali k tomu, aby šli na mikrofon sdílet své osobní příběhy. A vždycky nás znovu dostane to, jak silné zážitky pro všechny tento formát přináší.“
Autorka: Miriam Zsilleová
